Keiko, japonskou Peruánku, mám rád

Konečně se až se samurajskou neústupností po mnoha letech prosadila Keiko Fujimori na presidentku Peru.

Mám Keiko rád už jen pro její široký úsměv, který budí důvěru, i když neúplatný soudce Richard Concepción Carhuancho ji 32. října 2018 poslal do tzv. preventivního vězení a i když neúplatnými policisty byla odvedena v poutech do vězení. A to, prosím, nejednou! A nyní je presidentkou. Konečně! Ale pěkně popořadě.
Dne 23.8.2019 jsem na blog napsal profily několika peruánských prezidentů. Nejprve Alberta Fujimoriho, kterého nelze vynechat a kterého obdivuji, jak se s teroristy nemazlil. Nebylo jich v Peru málo. Nejdřív zatočil se Světlou stezkou (Sendero luminoso, SS), teroristickou organizací maoistických komunistů pod vedením Abimaela Guzmána, která zejména od roku 1980 rozsévala všeobecný teror po celém Peru. Osobně jsem se s jeho nadšenci a následovníky sešel již v roce 1973, kdy jsem studoval na universitě San Marcos v Limě. To se už vůbec nestudovalo, jen se demonstrovalo a revolučně agitovalo. Tehdy mě nikdo z nich nevěřil, když jsem jim vyprávěl o komunismu a raději houfně odcházeli do hor poblíž města Ayacucho za vůdcem Guzmánem. Univerzity byly tehdy semeništi rudé revoluce. Teprve Fuji byl schopen SS po svém nástupu v roce 1990 tvrdě potlačit a již za dva roky chytit a doživotně uvěznit vůdce Guzmána. To byl fanaticky militantní bolševik zvaný svými rudými kumpány prezident Puka Inti-Rudé srdce.

Současně s počátkem 80-tých let 20. století zahájila svůj teror i marxisticko-leninská guerrilla Tupamaros (Movimiento Revolucionario Túpac Amaru) s cílem založit socialistický stát. Mimojiné 17. prosince 1996 obsadili rezidenci japonského velvyslance v Limě během oslav státního svátku, zajali stovky diplomatů, vládních úředníků, osobností kultury a byznysu a drželi je jako rukojmí po řadu týdnů, aby dosáhli osvobození svých spolubojovníků z vězení. Teprve 22. dubna 1997, po pečlivé výstavbě přesné kopie japonské ambasádě jako cvičiště, speciální peruánské jednotky na pokyn Fujimoriho všechny osvobodili a teroristy zabili. Prý se s nimi nemazlil. Čelil i proto porušování lidských práv a i pod tíhou skandálů zneužívání svého postavení raději utekl do Japonska. Jeho dcera Keiko, politický následovník, s ním odjela a tak v roce 2001 ještě nekandidovala. Měla jen 25 let a nesplnila zákonnou hranici 35 let. Fuji na své cestě do Chile 2005 byl však zatčen a vydán do Peru, kde byl odsouzen na 20 let a uvězněn za porušování lidských práv teroristů (sic!), i když tvrdil, že bojoval proti teroristům a zachránil zemi před ekonomickou krizí. Zemřel v roce 2024

Keiko Fujimori, jeho dcera, která zdědila otcem vybudovanou mocnou skupinu následovníků ovládající svou politickou stranou Fuerza Popular spolu se spřízněnými apristy (tradiční peruánská strana APRA), byla v letech 2018-2020 několikrát odsouzena do tzv. preventivního vězení. Tehdy jsem to v roce 2019 sledoval v Limě a zcela se v tom politickém bojišti ztrácel. Přesto jsem byl s Keiko unesen. Ne proto, že údajně přijala 1.2 milionu dolaru od brazilské developerské firmy Odebrecht na svoje prezidentské kampaně v 2011 a v 2016, které nakonec vždy jen těsně prohrála, ale jak se přesto suverénně a s klidným úsměvem chovala. Mamutí firma Odebrecht dala pro sichr údajný obolus i jejímu vítěznému soupeři z roku 2011 Ollanta Humalovi. Samozřejmě i on čelil mnohaletému vězení.V roce 2025 byl odsouzen na 15 let do specielního vězení pro bývalé prezidenty (sic!). Ústavní soud však nakonec prohlásil jeho stíhání za neplatné a 1. srpna 2026 byl propuštěn. Keiko volby v 2016 prohrála se synem polsko-židovského přistěhovalce z Poznaně, s Pedrem Pablem Kuczynskim, a v roce 2021 s Pedrem Castillem.

Vítězem voleb 2001 se stal Alejandro Toledo, pocházející z nuzných poměrů indiánské rodiny z And. Mluvil i jazykem kečua a hrdě se k svému indiánskému původu hlásil. Byl proto nazýván El Cholo, který však díky své inteligencí získal stipendium a nakonec i doktorát na Stanfordově univerzitě. Tvářil se velmi sociálně, ale před peruánskou spravedlností raději v roce 2016 utekl do USA. Tehdy na svoji úspěšnou kampaň totiž přijal od firmy Odebrecht 35 milionů dolarů. Peru žádalo o jeho vydání. Byl vydán v roce 2023 a odsouzen na 20 let vězení, kde je dodnes.

Keiko neúnavně a stále s úsměvem znova a znova kandidovala v letech 2011, 2016 a 2021, vždy v druhém kole sice těsně prohrála, ale nedala se. A tak konečně letos 7. června poprvé vyhrála. Sice těsně o 0,135% hlasů, ale vyhrála nad levičákem Roberto Sánchezem a tím se připojila k bloku nových pravicových vlád v Kolumbii, Ekvádoru, Bolívii, Chile, Argentině. A vlastně ï Venezuely, kdy po „odchodu“ Madura už také nehrozí revoluční šílenství. Kyvadlo v Jižní Americe se zase vychýlilo doprava. Je to důkaz její nezlomné vnitřní síly, kdy se žádným neúspěchem nenechala zviklat. Že by to byly ty japonské, samurajské kořeny? Přeji jí to, protože se hezky a nakažlivě směje, i když prohrává a jde třeba do vězení.