Dnešní doba,tzv.postmoderní,se zabývá pouze potřebami mladých,svěžích a produktivních lidí.
Trochu však zapomínáme,že s růstem délky dožití,se rozšiřuje skupina penzistů,občanů v postproduktivním věku.Této skupině pak není věnována patřičná a dostatečná podpora ze strany státu a společnosti .
Řada důchodců,a to starobních,invalidních žije na pomezí chudoby a velmi se jim nedostávají základní životní potřeby.Na tuto skupinu velmi doléhají změny v oblasti regulace nájmů,je velmi citlivá k enormnímu růstu cen energií a potravin.
Penzisty velmi zatěžuje i růst poplatků ve sféře zdravotnické,protože čerpají největší část a jsou velmi častými návštěvníky nemocničních ambulancí a lékařských praxí.
Společnost ,která vyznává kult mládí a krásy,která se zhlédla v nekonečném konzumerismu,která propadla svodům netolerance a neřízeného liberalismu,kdy hodnoty jsou odsunovány mimo,a měřítkem všeho úspěchu a štěstí jsou peníze,tak tato společnost vytěsnila penzisty na okraj svého zájmu.
Penzisté jsou tak sociálně vylučováni,izolováni a ponecháni osudu.V moderní společnosti 21.století je tato skutečnost hrozivě neuvěřitelná a velmi děsivá.S růstem osob v postproduktivním věku je to velmi naléhavé.V této souvislosti je zajímavé,že neexistuje žádná ucelená koncepce péče o seniory.
Ve Skandinávských zemích si již dávno uvědomili,jak je péče o seniory klíčová pro celkové společenské klima.Tyto vyspělé státy věnují péči , tuto skupinu osob,nebývalé veřejné ,ale i soukromé prostředky.
Kromě státu,společnosti je nutno do koncepce zarnout i péči v rodinách,budovat prorodiné politiky.Současný katastrofální stav je dán také tím,že rodina není prioritou,že jsou preferovány struktury mimo tradiční rodinu.Adorací mimomanželských svazků,velebením stejnopohlavních svazků,a celkovou nepodporou trdičnícho konceptu rodiny,se dostáváme k vytěsnění penzistů na okraj společnosti.Rozpadlé ,nefungující rodiny,deformované bezbřehým konzumem nemohou být přirozenou základnou,pro osoby dříve narozené.
Je nutné si uvědomit,že bez aktivní koncepce podpory penzistů a osob v postproduktivním věku,dojde k velkým společenským otřesům a k erozi mezigenerační solidarity.Společnost,stát a rodina musí společně pracovat na vytvoření důstojných životních podmínek pro naše penzisty.Jednou budeme penzisty všichni.
S pozdravem
JAN MLČOCH
