Ruská agrese -poučení pro Evropany

Nedávná agrese Ruska proti svrchované Gruzii je samozřejmě naprosto odsouzeníhodná.

Z tohoto aktu porušení mezinárodního práva je možné vzít si velké ponaučení,že Rusko se vůbec netransformovalo v demokratickou zemi s pluralitním politickým řádem a zaručenými svobodami,ale zůstalo zakonzervováno v časech ,kdy jej ovládala KGB.Připomínám,že současný premiér Putin byl aktivním členem této totalitní zpravodajské služby a přímo se podílel na utužování totalitárního systému.Tyto návyky pak realizoval ve funkci prezidenta s tím,že jeho režimu se říkalo autoritářský či režim specifické demokracie.Celý tento systém je založen na státní kontrole těžařských a petrolejářských firem,jejímž prostřednictvím Kreml vydírá země EU hrozbou surovinové blokády.Naprosto nehorázně tak tento režim vyhrožuje zemím EU skrze dodávky strategických surovin.Tyto hrozby přiškrcení kohoutu u některých zemí zabírají např.Německo.Zdejší bývalý kancléř, z SPD ,se přímo podílí na byznysu Gazpromu,který chce vést ropovodya plynovody po dně Baltu do SRN.Také Itálie sleduje své úzké zájmy ,protože firma Enel má hluboké kontrakty s ruskými energetickými kolosy.Kvůli svým obchodním zájmům tak tyto státy realizují politiku bilaterálních energetických dohod a neberou ohled na ostatní zeme Evropského společenství.Jak bychom měli na tuto situaci reagovat a jaké poučení si vzít?Řešení je nasnadě-diverzifikovat zdroje surovinových dodávek a přijmout společnou evropskou energetickou politiku a učinit z ní prioritu priorit  EU.Diverzifikace je uskutečnitelná ,pokude se bude realizovat projekt transkaspického ropovodu či se dokončí projekt Nabucco.Oba tyto kanály nepočítají s přechodem přes ruské území a ropu dopravují z oblasti Kaspického moře do tureckých terminálů.Tato diverzifikace bude vyžadovat prohloubení vztahů s Tureckem na obchodně -ekonomické bázi,ale i bázi politické.Významným faktorem je členství Turecka v NATO,čili jednalo by se o mnohem spolehlivějšího partnera v otázce zásobování energiemi.Nezanedbatelný vedlejší efekt,je pak silnější připoutání Turecka k EU a obecně k evropským myšlenkám a hodnotám.

Co se týče společné evropské energetické politiky, tak ta by spočívala v jednotném,koordinovaném přístupu k dodavatelům energií a také by sloužila ke společnému obchodnímu vyjednávání a zvýšila by politickou váhu EU.Bylo by dobré učinit z této politiky prioritu nadcházejícího předsednictví Česka v orgánech EU.Tato politika by také řešila problematiku jaderných zdrojů,které jsou vůbec nejreálnější variantou k fosilním palivům.Hodilo by se za tímto účelem vytvořit Stálou energetickou konferenci jako institucionální základnu této společné politiky.

Ruská agrese nám otevřela celou řadu otázek ,jak reagovat,jak naložit s touto arogancí moci.Jednou ze zásadních otázek je ,ve světle mocenské arogance a vydírání,řešit energetickou bezpečnost a soběstačnost.Je to velký úkol a ČR by si ho měla,jako předsednická země ,vzít za svůj.

S pozdravem

JAN MLČOCH