Na české politické scéně došlo k zajímavému vývoji. Po debaklu ve volbách ohlašuje Sobotka, že soc. dem se musí modernizovat směrem k liberálnímu voliči, a ejhle o pár dní padne liberál Dienstbier.
Ne že by nějak moc záleželo na sociálních demokratech, respektive na tom co se za socdem označuje, ale poslední vývoj musel znepokojit poslední idealistické voliče, kteří myšlence sociální spravedlnosti a demokracie věří srdcem, duší i rozumem.
Sobotka plasticky předvedl, že mu na nějakém moderním směřování nesejde, klidně hodí přes palubu věrného spolupracovníka, který se za něj postavil po tzv. Lánském puči.
To všechno dělá za účelem zachránit se v křesle šéfa strany a vlády, dělá to však velmi krátkozrace. Sobotku totiž opustí poslední progresivně liberální voliči, opustí ho mladá platforma ve straně, opustí ho idealisticky orientovaní sociální liberálové. Sobotkovi zbydou rigidní stoupenci protimodernizačního křídla, kteří mají blízko k Zemanovi, kteří mají blízko k neobolševickému myšlení.
ČSSD se může bez obav spojit s SPOZ, s dalšími socialistickými subjekty, a rukou společnou a nerozdělenou vykráčet k volebnímu propadáku, totiž do stavu Titaniku, který se poveze na vlně 5 procent.
Sobotka vrací stranu do časů marginálního zastoupení, vrací ji do doby před Jiřím Horákem. Spojenectvím s hradním pánem si chystá vlastní politický provaz. Za rok bude velké zúčtování, velká noc dlouhých nožů, kde poteče hodně politické krve.
Obávám se, že na tuto politickou krvavou hostinu si nože nebrousí Sobotka, ale zástupci rigidního křídla. Sobotka bude terčem jejich útoku.
Člověk, co bez skrupulí sejme svého partnera, co popře vše, co skloní páteř ke kotníkům hradního paši, tento člověk si jiný osud, než vykrvácet na hostině supů, nezaslouží.
Liberálové v ČSSD už nemají místo, měli by přemýšlet o svébytné platformě, platformě moderní, progresivní levostředové orientace.
S pozdravem
JAN MLČOCH
