Události na Filipínách, které otřásly světem a přiměly řady lidí k solidaritě a humanitární akci, mě vedou k obecnému zamyšlení nad prázdnotou životního vzorce blahobytné části společnosti.
Tragédie na Filipínách mne nenechala klidným, šokovala mně svým rozsahem a důsledky, které jsou hrůzné a vpravdě apokalyptické. Záběry lidí, kteří zoufale hledají rýži, kteří se nedostanou ke kvalitní pitné vodě, lidé bez domovů a bez prostředků. Nezměrné neštěstí, které postihlo lidi této , hluboce věřící, země, je drastické, šokujicí a fatální.
V kontrastu k tomu vidím, jak v blahobytné části země dochází k nákupním orgiím, jak dochází k marnotratnému utrácení za věci naprosto zbytné, jak jsou spotřebovávány vzácné zdroje planety. Lidé zcela posedlí nutností neustále nakupovat, neustále brát a nic nedávat je motivem chování takto zdivočelých mas.
Tyto bezduché masy se hrnou k regálům, producírují se po obchodních domech, a jejich myšlenkový potenciál , je dán počtem obchodů a zbytečného zboží. Vzdali se svobody samostatně myslet, podléhají diktátu reklamních agentur, inzerentů a bank. Tito lidé jsou otroky cizích kapitálových zájmů, těmto lidem jde o to, naplnit vrchovatě koryta a mlaskat.
Dochází k postupné degeneraci těchto konzumeristů, jejich život je pustou planinou, světem arogance, bezohlednosti a mentální tuposti. Těchto lidí je stále více a více, ve světle filipínské tragédie, je tento způsob života nemorální.
V této zemi není ekonomická krize, nýbrž krize hodnotová a morální. Jsem hrdý, že nepatřím k té mase bezskrupulozních a prázdných konzumeristů, které vidíme např. každý den u Anděla v Praze.
S pozdravem
JAN MLČOCH
