Země Zunn - Strážce - 13. Šíponoš

Velmi pozorně všichni v sále vyslechli smutnou zvěst, kterou z Bílého hrádku přinášel mladý čaroděj. Viktor zkoumavě pozoroval čarodějovu strnulou tvář. Znal ji Věděl, že to je známka obrovského soustředění na boj se zlem. Šíponoš, který měl být třetím sluhou Trimou, se nemusel nijak skrývat. Byl to prostý venkovan, kterého si nikdo nikde nevšimnul, ale pod šaty nesl dva osudné šípy. Jak správně Faragon vydedukoval, hrozba může být namířena přímo proti královským rodinám. Nemůže je zabít, ale může jim ublížit jiným způsobem. PROKLETÍM.. Do ztichlého sálu vstoupil urostlý černovlasý mladík. Byl to princ Ruland, děti ho viděly na svatbě prince Neleuse, teď už krále Říše vod. Palla, která rovněž zahlédla příchozího, se mírně zarděla.

„Přicházím z letohrádku v Kandiru, ale zaslechl jsem tvůj příběh, Archibalde. Nese se to už celým královstvím. Snad jsem ještě nepromeškal celou večeři. Budou to smutné narozeniny v takovéto situaci.“

„Vaše veličenstvo, postavíme stráž, kde jen to bude možné,“ pospíšil Faragon s útěchou.

Všichni se u večeře snažili rozptýlit a nemyslet na zlo, které se může nepozorovaně vetřít mezi ně. Oslavy princových narozenin se blížily. Už za pár dní.

-

Ranní projížďka na lehounkých gondolách v jezeře za hradem zahájila den a mírně pozvedla všem náladu. Děti si přímo uprostřed vodní hladiny sbíraly z plovoucích rostlin lahodné lotosové třešně. A že jimi byla pokryta téměř třetina vodní hladiny, namlsaly se dosytnosti.

Sotva se všichni vrátili do hradu, král měl pro ně nachystané další překvapení. Vlastně takový malý únik z hradu, aby zmátli nepřítele. Všichni se vydají v kočárech k mořskému břehu, kde kotví královská loď Zlatá struna a vyplují z Delfíní zátoky přímo na širé moře na dva dny.

Jeho veličenstvo doufalo, že tak uchrání lépe všechny před třetím sluhou Trimoru. A protože ani Faragon nic nenamítal, i když pokládal tento čin za zoufalý, vydali se všichni v lehkých kočárech k moři.

-

Písčitá pláž před nimi se třpytila zářivě jemným bílým pískem. Laguna se zdála nekonečně hluboká ve své tmavé modři. Zlatá struna vypadala jako loď z pohádky a paluba z bílého dřeva zářila čistotou. Hosté užasle kroutili hlavou nad tou nádherou.

„Poplujeme ven ze zátoky a obeplujeme zprava kousek naší říše, ať si z ní můžete prohlédnout co nejvíce,“ rozkládal rozšafně rukama král Rubikon.

Princ Ruland se oddával hovoru s kouzelnicí Pallou. Jejich pohledy zářily štěstím.

„Chci otce požádat v den svých narozenin o požehnání, abychom se mohli hned další den na to zasnoubit. Známe se už tak dlouho, nechci to už oddalovat a čas se pomalu naplnil, abych před něj přistoupil s touto žádostí,“ usmíval se princ na vyvolenou a jemně jí políbil obě ruce.

„Ano, rozhodla jsem se opustit svět kouzel, i když Faragon do mě vkládal velké naděje,“ usmála se i dívka a společně s princem se vydala na pomalou procházku po palubě nádherné lodi.

„Vím a chápu, že to pro Faragona  i náš kouzelnický svět bude velká ztráta, ale rozhodně mu to vynahradím, jak jen to bude možné. Chystám se mu poslat deset nadějných talentů. Sám jsem je hledal po celé zemi. Objel jsem několik obcí a všechny říše. Obešel Velké školy i kruhové domky s nadějnými bylinkáři a vybral jsem ty nejlepší. Chci mu to oznámit během dneška. No…vlastně ho musím o tvoji ruku tak trochu požádat,“rozesmál se Ruland.

„To uděláš dobře. I za ty budoucí kouzelníky dík. Naše země to potřebuje. Ale vydrž, prosím, musíme ještě polapit Šíponoše, je to můj poslední úkol. Pomoci, kde mě bude třeba a uhlídat tebe i tvou rodinu.“

„Když se se mnou za pár dní zasnoubíš, budeš v bezpečí, žádné nebezpečí ti už hrozit nebude!“

„Nezasnoubím se s tebou, dokud tu bude Šíponoš. Odpusť a pochop. Vím , že máš o mě strach, ale já jsem pořád čarodějka země Zunn a musím tě chránit i sama před sebou.“

Palla se otočila a spěšně odcházela pryč od prince.

-

Loď proklouzla úžinou a zatočila doprava . Vševidoucí čaroděj zahlédl rozhovor těch dvou a tiše si zamumlal pod fousy.

„No, přijdeme o nadějnou kouzelnici. Mohla by se propracovat až do I.řádu.“

„Co, prosím?“

„Áááá, vaše veličenstvo, jen si tady něco mumlám, to víte, myslím chvílemi i nahlas. Nádherný výhled.“

V pravé poledne se přímo na palubu Zlaté struny snesl Zlatorožec s velmi starým mužem na hřbetě.

„To nemůže být nikdo jiný než Arabinox Sáron. Prý mu je osum set dvacet pět let,“ sykl Viktor a dloubl Petra do žeber.

„Áááu, co děláš? No, to je slušnej věk, třeba se toho taky dožiju.“

To už k nim dobíhaly obě dívky z druhého konce lodi i Vilém, který ještě před chvílí obdivoval starodávné kormidlo.

„Jůůů, ten je krásně starej, skoro jako chodící mumie,“ nezdržel se Vilém poznámky.

„Ty si úplně nemožný,“ klepala si Patrika na čelo.

„Co blbneš. Jeho moudrost je tak veliká, že by nás muselo být sto, aby se do nás vlezla,“ pronesl se vznešeným mávnutím ruky a patřičnými grimasami Petr.

Všichni se museli zasmát jeho patetickému projevu. Faragon v doprovodu krále a Sárona opustil palubu a odešel do královské kajuty probrat s moudrými hlavami vše potřebné. Viktor ještě zahlédl, jak bystře lusknul prsty na všechny mladé čaroděje a se strohým příkazem , který neslyšel, je v okamžiku odeslal pryč. Než se děti nadály, jejich vyřezávané hole udeřily o palubu a oni zmizeli.

„Tohle se taky musím naučit, když mě úča vyvolá, klep… a budu fuč!“ zamnul si Petr ruce a zíral chvíli s otevřenou pusou na místa, kde právě čarodějové zmizeli. Třeba….se znovu objeví.

„Co to mělo znamenat?“ syknul Viktor.

„Já bych jed,“ poznamenal zcela nelogicky Petr.

„No, jdu prozkoumat, jestli něco vyzkoumám,“ uhodil se Vilém do čela a zmizel v podpalubí.

-

…..„Ne, vaše veličenstvo se velice mýlí. Samozřejmě, že vás nemůže nijak ohrozit na životě. Dovolte, abych vám to objasnil. Jako velmi mladý chlapec jsem se setkal se Šíponošem a můžu vám říct, že není záludnějšího výtvoru zla. S prostou silou, i když čarodějnou, si poradíme. Ale proti lsti je každá rada drahá.

Každý Šíponoš má tři šípy, které se při dopadu na zem nebo na člověka promění na Satyra. První šíp se už proměnil. Každý to ihned většinou zaplatí životem. Ne tak ti, které ovšem chrání prsten čtyř králů. Pro ty je připravena jiná past. Zasáhne-li někoho z královské rodiny, šíp se rozplyne, ale zanechá kletbu, která někdy může být horší než smrt.“

Starý Sáron po vyčerpávající řeči těžce usedl do křesla v rozlehlé kajutě. Do ticha, které nastalo, ještě šeptem pronesl poslední větu.

„Nevím, jestli tušíte, s kým máte co do činění.“

„Odpočiň si, drahý příteli, a osvěž se Modrou vodou.

„Ani nevíš, jak jsi nám pomohl. Víme toho o Šíponoši jen toliko, co nám umožňují staré zápisy. A jak je to s jeho kouzly jsme přesně nevěděli. Teď díky tvým zkušenostem a moudrosti jsme zase řešení o něco blíže.“

Zlehka se ozvalo zaklepání.

„Ano?“ otočil se král Rubikon za zvukem.

„Promiňte, veličenstvo, …jen jsem chtěl vědět…totiž…už je po poledni…., nevím, jestli …no totiž, hosté už mají hlad,“ koktal sluha.

„Ano,ano. Zajisté,“ přerušil ho pohotově král,“ jděte a noste na stůl, hosté ať usednou k tabuli a hodují, v krátké chvíli příjdeme také.“

Sluha vycouval z kajuty a všudybyl Vilém stačil škvírkou mezi dveřmi zahlédnout zachmuřené tváře.

„Odpusťte, příteli, to malé přerušení. Vraťme se ještě k našemu hovoru, ať také zasedneme k jídlu. Hladoví bychom toho moc nedokázali,“ nutil se král do úsměvu.

„Ano. Tak tedy, povím to velmi stručně,“ rozhovořil se znovu starý Sáron.

„ Šíponoš na první pohled vypadá jako docela obyčejný člověk. Nepoznáte ho podle toulce s šípy, protože je nosí velmi dobře ukryté pod pláštěm, ale přece jen má nepatrné ďábelské znamení, které se nedá nijak zamaskovat……Na levé dlani…přímo uprostřed…má rudý a rozeklaný hadí jazyk Je to jediná stopa, která nás k němu může přivést. Ovšem, dokud má šípy, nemůžeme ho zabít žádným kouzlem. Musíme nejprve zneškodnit je, proměněné v Satyry. A teprve potom může naše magie stačit na toho sluhu pekel.“

Arabinox po této výpovědi působil ještě o sto let starší než předtím. Král se zprudka otočil na Faragona.

„Archibalde, kam jsi ale poslal své mladé pomocníky?“

„Jen pro nejčerstvější informace, veličenstvo. Do večera budou zpátky. Vilém, který se po malém průzkumu vrátil ke svým přátelům, jim mohl sdělit jen tolik, že tajná rada se domlouvala na něčem velmi důležitém a že to asi nebude žádná psina. K obědu se také král v doprovodu Faragona a Sárona dostavil později.

-

Ještě před západem slunce zakotvila Zlatá struna uprostřed moře. Protože se i večeře na lodi protáhla a Faragon trávil čas převážně se starým kouzelníkem ve společnosti krále, nemohl se k němu Viktor dostat blíž, aby s ním promluvil. Po večeři se všichni rozešli do svých kajut a čarodějové, král, královna Amaya i mladý princ se zavřeli v malé knihovně na palubě k soukromému rozhovoru.

Viktor se nepokojně převaloval na lůžku. Muselo být již dost pozdě, když zaslechl v blízkosti tiché kroky a vrznutí dveří, které byly téměř naproti těch jeho. Faragon šel spát. Viktor vyskočil z lůžka, po tmě našmátral kliku a proběhl chodbičkou a tiše zaklepal.

„Dále,“ ozval se z kajuty překvapený hlas.

„Dobrý večer, Archibalde. Nemůžu…nemůžu spát, …a chtěl bych …musím s vámi mluvit.“

„Nemyslím, že je to v tuto hodinu zrovna rozumné. Není právě vhodný čas na povídání,“ snažil se ho kouzelník odbýt.

Viktor se zatvářil velice zoufale.

„Vím, prosím, nezdržím vás dlouho. Chci se vás jen zeptat na Šíponoše.“

Faragon se podíval na chlapce přes obroučky brýlí. Kolikrát viděl Viktor tento jeho překvapený výraz. Ještě malinko povytáhl obočí a usmál se koutkem rtů.

„Tobě jen tak něco neunikne, viď? Ale nemyslím si, že zrovna do tohoto  by ses měl  plést. Tohle je úkol už pro hotové kouzelníky a ani ti si s tím neví rady. Nepomůže mi tu nijak tvá pevná vůle, statečnost ani vytrvalost. Tohle bude boj se lstí proradnější než si jen umíš představit.“

„Prosím,…jen bych chtěl vědět něco víc než teď!“

„Dobrá,“ usadil se unaveně Faragon na lůžku, „něco ti tedy povím. Jinak bys zvědavostí nemohl spát. Ale upozorňuji tě, že to bude pouze …POUZE….pro tvou informaci. Jen pro informaci. Ne pro nějaký bláznivý kousek, který by tě mohl napadnout. U snídaně se stejně všichni hosté dovědí, že mají dávat pozor na muže, který by měl na levé dlani rudé znamení rozeklaného hadího jazyka. Prostě jen nenápadně pozoruj a tiše a nenápadně sděl mě nebo Sáronovi, že jsi ho našel.

Viktore, překonali jsme spolu zlo v jeskyni. Lunos byl prvním sluhou temného pána ze Satandorfu. Zvládli jsme s tvou chladnou hlavou a statečným kamarádským srdcem Petra i Trolamina v podzemním jezeře…ale tohle….je přeci jen trochu jiné.“

„Ale jeden šíp už nemá!“ vykřiknul Viktor.

„Ty druhé dva úplně postačí, aby někoho zabil nebo proklel,“ roztrpčeně dodal Faragon.

„Proklel?“

„Ano, chlapče, to je jediný způsob, jak můžeš ublížit někomu z královského rodu.

Než jsi k nám přišel  do země Zunn, Živá kniha ohlašovala příchod nového Strážce. Mimořádně chytrého, talentovaného a statečného.Bohužel, příliš mladého. Většina ostatních, kteří sem přišli poprvé měla již něco přes dvacet i třicet let. Za mého života nebyl žádný, který by nebyl plnoletý. Dobrá, řekl jsem si, má to svůj důvod. A taky ano. Dokázal jsi toho velmi mnoho. I svých pět přátel,…vlastně čtyři…sis vybral velmi dobře. Petr je pravý přítel, který bez rozmyslu obětuje i svůj život, jen aby tě zachránil, Vilém dobrý průzkumník a může svým důvtipem vaší i naší zemi přinášet mnoho dobrého a obě dívky….velmi bystré, usměrňují váš temperament…To vše vidím už teď, co teprve až jednou dospějete.“

„No a co ten pátý přítel?“ zakroutil Viktor hlavou maličko zapýřený tou vší chválou.

„Ten pátý, kterého nám přivedeš, chlapče,…má nějakým způsobem zachránit naši zemi před totálním zhroucením,“ řekl ztěžka a pomalu Faragon.

Viktorovi se naráz zdálo, že nemůže popadnout dech. Poslední věta mu jej doslova vyrazila.

„CO TO MÁ ZNAMENAT? Tomu nerozumím. Někoho dovést, kdo zachrání celou Zemi Zunn? Koho? Jak to dokážu?“ Myšlenky se mu v hlavě smotaly do klubíčka.

„To v tuto chvíli nevím ani já sám, kdo to bude a co se bude dál dít, co pro naši zemi udělá. Řídím se jen moudrostí Živé knihy a ta nabádá k trpělivosti. Máme teď jiný úkol před sebou a pokud ho dobře vyřešíme, nabídne se nám odpověď sama. Ale zdá se, že to v danou chvíli bude ten nejdůležitější člověk vůbec.“

Viktor se zpět do své kajuty tmou ploužil jako stín. Dozvěděl se daleko více, než chtěl a pochopil, proč jej chce čaroděj uchránit před setkáním s třetím sluhou Trimoru. Musí dovést do země Zunn někoho velmi důležitého.

Snídaně čekala na hosty na prosluněné palubě. Jak se zdálo, celý den dnes probíhal mnohem klidněji než včerejší. Všichni se bavili i u oběda ,a když navečer Zlatá struna zakotvila znovu v Zátoce delfínů, s úsměvy na rtech všichni hosté nasedali do lehkých kočárů.

Každý se tiše vytratil ve svém pokoji, protože zítra je čekala velká oslava narozenin mladého prince. Každý tiše a doufaje, že se v tento slavný den nestane nic nepředvídatelného.

Jako každý rok v den princových narozenin proudily davy lidu ze všech koutů země. Jen horní zahrada přímo u zámku zůstala dnes zamčená. Zde se měla odehrávat soukromá zahradní slavnost jen pro prince, jeho rodinu a přizvané čestné hosty. Zunnové se bavili a smáli, muzikanti z nejbližších osad vyhrávali na neobvyklé nástroje, všichni popíjeli a jedli z přeplněných stolů, které služebnictvo doplňovalo o další a další lahůdky.

„Co je to za randál?“ probral se Viktor a bleskově vklouzl do nachystaných slavnostních šatů. Vilém už byl dlouho vzhůru, když na něj zaklepal, i Petr. Jenom se jim nikomu nechtělo do těch oslav.

V otevřených dveřích Petrova pokoje se objevil jeden komorník.
“Mladí pánové, vzácný pan Faragon se slečnami vás očekává v loveckém salonku.“

Uklonil se a zmizel.

„Holky už zmizely? Ani jsem si nevšim,“ zahuhlal Petr.

„No pohni, pohni, jdeme k audienci,“ dloubl do něj Vilém.

„Račte za mnou pánové,“ čekal je komorník na chodbě.

Provedl je klikatými chodbami o patro výše až do jedné z věží hradu. V malém salonku seděli i nejbližší královi příbuzní a přátelé, o rám okna se opírali mladí kouzelníci a včele na dvou velkých křeslech seděl král a Faragon. Dívky si jen tiše špitaly v koutku na malém divanu.

V kratičkém okamžiku se všichni dověděli, že mají pozorovat zcela nenápadně dlaně všech hostů v zahradách a princi, i členům královských rodin ze všech říší doporučili, aby se vůbec drželi raději jen v horní zahradě, kam lidé z osad nepřijdou.

Ráno v rajských zahradách Říše zvířat bylo dnes opravdu kouzelné. Jako by i samo slunce slavilo narozeniny prince. Hřálo příjemně a vlídně. Nebýt strachu, že na každém kroku může číhat smrtelné nebezpečí, byl by to jeden z nejkrásnějších dnů, jaký tu děti prožily.

Hejna ptáků poletovala ze stromu na strom, lid se veselil, dárky se kupily na obrovský stůl…jen princ seděl zamlkle v kruhu svých nejbližších a netrpělivě vyhlížel Pallu, která se ještě zdržela v hradu s Faragonem a ostatními čaroději.

Naši mladí přátelé odvážně a ostražitě vykračovali mezi hosty z celé země. Tu uždíbli kousek pečeně nebo si strčili do úst malý koláček. A přitom nenápadně pozorovali. Vilém se natáhl po velké padoni na proutěném koši, když tu uviděl nataženou dlaň s rudým znamením rozeklaného hadího jazyka. Sunula se  právě ke džbánu  s ostružinovým vínem. Vilém pomaličku a skoro bez dechu zvedl oči od dlaně až k obličeji. Chlap, s výrazem vlka v obličeji, mu naháněl husí kůži. Nic dobrého z něj nekouká, pomyslel si. Musím honem k Archibaldovi.

Tvář muže byla hrubá a pohled neklidných očí roztržitý a těkavý. Zkřivený úsměv ještě více hyzdil úzkou tvář s vystouplým orlím nosem. Vilém měl obrovské štěstí, že se mu ty oči vyhnuly. Pomalu se otočil a i s padoní v ruce s mrazivým pocitem v zádech rychle odcházel od stolu. Velmi dobře si zapamatoval, jak Šíponoš vypadal.

-

„Bohužel, žádný z mých mladých přátel toto umění neovládá,….. zatím. Už proto jsem chtěl tvoji pomoc, protože je-li zlo tolik blízko, může se nám v duelu Živého ohně všechno zjevit. Musím to naučit další generaci. Je to tím, že jsme si mysleli, že jsme v bláhovém bezpečí, ale zaspali jsme a zapomněli mocná a silná kouzla.“

U hradní brány stál jen Faragon se Sáronem. Královská rodina seděla u prostřené tabule v horních zahradách. Chvíli s nimi poseděla i Palla, ale před chvílí se všichni mladí kouzelníci vydali do zahrad. Bedlivě pozorovat, …hlídat hosty u snídaně.

Faragon se Sáronem vstoupili do maličkého prostého sálu, který byl hned vedle hradní brány. Aby to neměli na zahradní slavnost daleko, ale aby také měli potřebné soukromí.

„Dáme se do toho,“zachraptěl pomalu starým a unaveným hlasem Arabinox Sáron. Oba čarodějové se postavili čelem k sobě a i bez pomocí krbu, jen svou kouzelnou silou vyvolávali velmi silný Živý oheň. Se zavřenýma očima udeřili holemi o zem a začali mumlat starodávné kouzlo.

„VALEÓ LONGURIUS. VALEÓ LONGURIUS! VALEÓ LONGURIUS !!“

Třikrát zahřměla sálem kouzelná slova a třikrát udeřily hole o zem. Na to se obě rozzářily tlumeným světlem, jako by do nich vstoupila mocná síla. Zářící hole osvítily i pochmurný sál nadpozemsky čarovným světlem. Nijak to ale nenarušilo činnost dvou mágů, kteří sbírali všechny své vnitřní síly. Potom se znovu ozval současně jejich mocný hlas.

„PATEFACTIO PRIMULUS ARDEÓ.“

Obě hole teď otočili hlavicemi dolů k podlaze, otevřeli oči a kousek od sebe poodstoupili. Mezi nimi, kousek nad zení, vyšlehl malý bílý plamínek, který pozvolna rostl a oranžověl. Když jim plameny sahaly až do pasu, vhodil do nich Faragon hrst bylin, stříkl pár kapek fialového oleje a vykřiknul.

„ABDITUS BANUS, IKÓN“

V mžiku  se uprostřed plamenů objevila princova tvář a dva šípy, kterými byl zasažen přímo do srdce. Pod jeho obrazem se v plamenech chvěl i zřetelný nápis.

…………KAŽDÝ ČLOVĚK, NA NĚJŽ SE PODÍVÁŠ, ZEMŘE DO ROKA A DNE STRAŠLIVOU A BOLESTIVOU SMRTÍ……..

………….ŽÁDNÁ ŽENA ZEMĚ ZUNN DĚDICE TRŮNU NEDÁ TI ………….

Dva šípy, dvě kletby. Jedna horší než druhá. Při té první by princ musel žít až do konce života se zavázanýma očima, ale mohl by se oženit a přivést na svět dědice trůnu a Země Zunn by byla zachráněna, i když by svého jediného syna nikdy nespatřil. Ta druhá kletba ovšem……odepírala i tuto možnost. A zbavit království dědice? Tím by zanikla nejprve pomalu Říše zvířat a po ní postupně a pomalu i říše ostatní.

Kdo ví, jaká kletba by postihla krále Neleuse nebo jeho paní, kdyby při procházce kolem zámku stoupnul na Satyra.

V zemi by po těchto prokletích nastal chaos, který by nakonec způsobil úplný rozpad.

Faragon a Sáron stáli naproti sobě a beze slov si předávali beznadějné myšlenky. To co jim probíhalo v hlavách, neznamenalo příliš růžovou naději pro zemi Zunn.

„Jdeme!“ křiknul Faragon a prudce se hnul z místa. Sáron i přes své stáří hbitě následoval přítele. Rychle stáli v zahradě před královským stolem.

„Šíponoš chce zasáhnout prince. Zlomord  má pro něj připraveny dvě kletby. Nepřinesly by princi ani zemi nic dobrého.“

„Archibalde, Archibalde, dobře , že vás vidím,“ přibíhal uřícený Vilém.

„Co se děje chlapče?“

„VIDĚL JSEM HO, ….byl támhle u těch stolů vzadu! Vím, jak vypadá!“

Mezi královskými rodinami zavládlo zděšení. Palla, která před chvílí znovu přisedla ke stolu bleskurychle vyskočila ze svého místa a zděšeně se dívala na prince.

„Zůstaňte pohromadě a nikam se nerozcházejte, jen tak vás můžeme nejlépe chránit,“ pokynul máchnutím ruky všem přítomným Faragon.

„Přijde sem, má jediný cíl,“ a namířil ukazováčkem na prince. Bylo to, jako by mu do srdce vrazil ostrou dýku. Všem se teď hůře dýchalo.

Dřív, než by se kdo nadál, ucítil Faragon v zádech ledový dech a zprudka se otočil.

Kousek dál, skoro skrytý v keřích, které lemovaly přírodním plotem horní zahradu, stál muž s hubeným a pokřiveným obličejem a napínal tětivu luku. Vše se pak odehrálo jedním mrknutím oka.

„Ne, vykřikla Palla a vrhla se před prince. Prudce ho odstrčila stranou. Ve stejný okamžik přiskočil i  Arabinox Sáron. Střela proletěla těsně nad dívčiným ramenem, jen lehounce zavadila o její šat a zabodla se do paže Arabinoxe, který stál teď těsně za nimi. Ze střely byl najednou had a své zuby zabořil do Sáronova hrdla. Nadalo se tomu zabránit.

„SOPOR SERPÉNS,“ zašeptal zesláblým hlasem čaroděj a sesunul se k zemi. Faragon se vrhnul k příteli , ale bedlivě prohledával pohledem i okolí, kam zmizel třetí sluha Trimoru.

V místě, kde stál před tím, se nehnula ani větévka. Satyr na zemi byl mrtvý.

„Ještě …ještě má jeden šíp,“ s námahou zašeptal Sáron.

„Postaráme se o něj, příteli.“

Faragon opatrně opřel Arabinoxe o židli u stolu, Valerius přiskočil, aby se o něj postaral. Archibald byl znovu na nohou a bedlivě i se svými druhy prohledával očima blízké okolí.

„Do hradu!“ křiknul. Než však stačili všichni zmizet v bezpečí hradní brány, objevil se Šíponoš  těsně u ní a vystřelil. Rychlá byla slova Faragonova, ale šíp byl rychlejší.

„LIGNEOLUS!“

Śíponoš na místě zdřevěněl a ostrý hrot šípu se zabodl princi do srdce. Nijak ho nezranil, jen se rozplynul v jeho nitru. A vzduchem se nesl burácející smích Axiona Zlomorda a  třikrát pronesená kletba.

………….ŽÁDNÁ ŽENA ZEMĚ ZUNN DĚDICE TRŮNU NEDÁ TI ………….

………….ŽÁDNÁ ŽENA ZEMĚ ZUNN DĚDICE TRŮNU NEDÁ TI ………….

………….ŽÁDNÁ ŽENA ZEMĚ ZUNN DĚDICE TRŮNU NEDÁ TI ………….

Palla si zakryla oči a utekla pryč, pryč ze zámku, pryč od prince.

Faragon se zhroutil na zem k umírajícímu Sáronovi. Ten sáhnul do malé kapsičky na plášti a vtisknul mu do dlaně malý váček. Jen tichým pohledem se rozloučil s přítelem a uložil jeho tělo do trávy.

Princ se od zásahu šípu nepohnul. Jen upadl do trávy a nepříčetně hleděl před sebe. Král s královnou jej rychle postavili na nohy a potom opatrně usadili do křesla vedle stolu. Vše bylo dokonáno. Arabinoxe zvedli opatrně lokajové na jeden narychlo vyklizený stůl.

„Co teď s námi bude, co teď s námi bude,“ zabědovala královna a zakryla si rukama oči.

„Archibalde, co budeme dělat dál?“ podíval se zdrcený král do očí čaroděje.

„Budete žít. …Tak, jako doposud….. Vše bylo dáno osudem. Žádné kouzlo nemůže kletbu zvrátit, ale chladný rozum ji může obejít. A já musím přijít na to jak. Zdá se, že už to tuším. Tím klíčem bude Viktor. Podle Živé knihy on má přivést do země člověka, který zachrání naší zemi. Jak to dokáže, to nevím. Musím přemýšlet o kletbě, která to vše způsobila a rozřešit ji.

Teď bude rozumné, když si všichni odpočineme až do večeře. Můj drahý přítel zachytil jeden šíp a zaplatil to životem a rozloučíme se s ním v tichosti a se všemi poctami za tři dny na Bílém hrádku. Do té doby nasbírejte všechny síly, které máte. Jste všichni zdrávi a naživu. Jen Pallu si odvedu zpět do svých služeb, aby prince srdce nebolelo. Nemůže se stát jeho ženou.“

Odešlu ihned své mladé kouzelníky na Bílý hrádek, povečeříme s vámi a po večeři se i s dětmi vydám na cestu za nimi. Palla tam už stejně odjela.