Naďa Mlčková
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 712x
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 14. Cesta domů
U večeře nebylo nikomu do řeči. Smutek zahalil celý hrad. Princova tvář byla plná bolesti. Po večeři se děti samy vytratily ze sálů do svých pokojů, aby si tiše sbalily a nachystaly se na cestu do Bílého hrádku. Mlčky se rozloučily se všemi v sále stiskem ruky. Kočár s lůžkovou úpravou je čekal před hradem. I když se král snažil zadržet Faragona, aby ještě přečkali do rána, neměl čaroděj stání a tušil, kolik klidu budou potřebovat královští manželé s princem na urovnání myšlenek a překlenutí všeho zlého, co zažili. I ostatní královské rodiny se tiše po večeři přepravovali kočáry taženými Zlatorožci do svých říší. Také oni dobře chápali, že tohle neštěstí se týká všech, ne jen Říše zvířat.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 13. Šíponoš
Velmi pozorně všichni v sále vyslechli smutnou zvěst, kterou z Bílého hrádku přinášel mladý čaroděj. Viktor zkoumavě pozoroval čarodějovu strnulou tvář. Znal ji Věděl, že to je známka obrovského soustředění na boj se zlem. Šíponoš, který měl být třetím sluhou Trimou, se nemusel nijak skrývat. Byl to prostý venkovan, kterého si nikdo nikde nevšimnul, ale pod šaty nesl dva osudné šípy. Jak správně Faragon vydedukoval, hrozba může být namířena přímo proti královským rodinám. Nemůže je zabít, ale může jim ublížit jiným způsobem. PROKLETÍM.. Do ztichlého sálu vstoupil urostlý černovlasý mladík. Byl to princ Ruland, děti ho viděly na svatbě prince Neleuse, teď už krále Říše vod. Palla, která rovněž zahlédla příchozího, se mírně zarděla.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 12. Ubaran a Asyryk
Poledne, které je v této zemi samozřejmě až v jednu hodinu, je zastihlo kousek od rozcestí. „Tak, kam chcete zajít na oběd? Do Ubaranu nebo do Asyryku? Druhou osadu navštívíme po obědě samozřejmě také, dělí je jen malá říčka a spojuje starý most. Mimochodem, úplně stejný, jaký vede u vás přes říčku k dřevěnému zámečku.“ „Co?“ podívaly se děti překvapeně na Archibalda. „No ano, ano. Vyčaroval ho skoro před tisíci lety jeden starý kouzelník země Zunn. Je tam toho u vás víc takového původu,“ zatvářil se Faragon tajemně. „Tak kam na ten oběd?“ „Půjčíte nám minci, Archibalde? Hodíme si,“ natáhl Vilém dlaň. „Prosím?“ pozdvihl Faragon udiveně obočí. „No...hodíme si. Kam se pojede. Rub ...líc ... víte?“ „Nevím, ale vidím, že ani po mnoha tisíci letech jsme my kouzelníci nepoznali všechny zvyky vašeho lidu.“
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 11. Královská svatba
„.....myslím, že ten lektvar už dávno ztratil svou sílu. Mnoho toho prožil, statečnost, s jakou si počínal a pak...., ta koupel v ledové vodě,“ šeptal Faragon Nat do ucha. ̈ „Myslíte, že kdyby to nevypil, nedokázal by to ?“ „No, možná ano, ale stálo by ho to spoustu sil. Myslím, že má Viktor skutečně skvělé schopnosti. Je ohromně houževnatý ....... áááá, vidím, že už jsi vzhůru, milý mladý příteli,“usmíval se čaroděj, když Viktor otevřel oči. „No...tak trochu,“ tvářil se poněkud rozpačitě, protože s přivřenými víčky poslouchal poslední věty chvály. „Co se děje ? Pomoc, nech mě,“ zakřičel najednou Petr se zavřenýma očima, neboť i jeho zmohla únava na dlouhé cestě. Chlapec ve spánku šermoval rukama, kopal nohama, až zasáhl Patriku, která seděla naproti, do kolena. „Au,“lekla se dívka, „hej, uklidni se. To jsme my.“ A plácala Petra do ramene, dokud se zcela neprobral.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 10. Trolamin
Hranatý půdorys kamenné stavby až do prvních pater – potom už pokračovala obvyklá směs písků s pryskyřicí – zjemňovala zahrada kolem. Mezi balvany probublávaly teplé prameny, nesčetné fontánky se žlutou a modrou vodou se ukrývaly mezi nízkými keři mamurr, bohaté záhony pestrých květin a kolem zdí velké rabutany. To vše činilo zámek útulnějším, než ve skutečnosti vyhlížel. I tak celý kraj dýchal úmorným vedrem ze vzdálených sopek a teplých pramenů. Nebýt neustálého zavlažování, nic by tady nerostlo. „No to je hrůza, ten vzduch se tady ani nehne,“ mával před sebou Petr oběma rukama. „ Máme plné truhly zunnských šatů, ale v tomhle vedru by snad byly lepší plavky,“ úpěla Natálie. „ No,...plavky tady zrovna nemají pro vás nachystané, ale něco lehčího určitě dostanete,“ usmál se Faragon.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 9. Palla, Valerius a Pario
Odpolední slunce zašimralo Viktora svými teplými paprsky pod nosem. Zprudka se posadil na posteli. Ze zahrady pod oknem zazníval zvonivý smích obou dívek a žvatlání sotva dvouletého prince. Zaslechl také rozhovor krále s Archibaldem, ale na tu dálku nerozuměl. Pohled na hodiny ho poněkud překvapil. „Tři pryč?“ heknul polohlasně. „No tohle!“ Hledal po pokoji své šaty, které si oblékali ke královské audienci. Ale na ramínku visely zcela nové, zlatohnědé, s ještě bohatějším vyšíváním, než byly ty předchozí. „No co,“zabručel si sám pro sebe a začal se do nich soukat. Proběhl dlouhými chodbami, málem porazil dva kouly, kteří mu proběhli těsně pod nohama, a už pomaleji vešel do rozlehlých královských zahrad.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 8. Zlo ukryté v jeskyni
„Archibalde, řekneš mi něco bližšího?“ vykročil král v ústrety kouzelníkovi se zachmuřeným čelem. „Samozřejmě, veličenstvo. Snad by bylo lépe, abychom se na to posadili. Rád bych se také něčeho napil a pak ....musíme to samozřejmě dát na vědomí i ostatním Strážcům země Zunn a panovníkům všech říší. Král zazvonil na sloužícího a tiše mu dal nějaké příkazy. Potom se obrátil ke svým hostům a pokynul jim ke dveřím. „Pojďte, prosím, posadíme se v zeleném salonku. Poslal jsem pro nějaké občerstvení, myslím, že bude třeba udělat některá ochranná opatření. Ihned vyšlu královské orly do ostatních akád, abych varoval všechny říše před nebezpečím.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 7. Trimor
Zlaté proužky na červené vázičce zářily v ranním slunci. Byly to první, na čem ulpěly Natálčiny oči, když je otevřela. Cítila se velmi svěží a odpočatá. Včerejší vyčerpání, otupělost a malátnost, se kterou přicestovali do hradu, byly pryč. Vypařily se jako mávnutím kouzelného proutku. Vyklouzla z postele a přiskočila k oknu. Měla pocit, že nic nevnímala včera tak jasně, jako teď. Po cestičkách v zahradě mezi nádhernými květinami a keři se procházel......no ano, červený páv. Prostě byl červený. Velcí motýli létali z květu na květ a Natálka měla pocit, že je v ráji. Ozvalo se zaklepání. „Dále,“kuňkla. Ve dveřích se objevila komorná, která přinášela velkou hedvábnou tašku a poskládané, zřejmě i vyprané, džíny a tričko, ve kterých dívka včera přijela na hrad.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 6.ŘÍŠE ROSTLIN
„Ujišťuji vás, že uvidíte mnoho nezvyklých věcí,“ usadil se čaroděj do kočárů, tence hvízdnul a povoz se rozjel. „ Ale abych vám řekl to nejpodstatnější...,“promluvil znovu , když povoz urazil kousek cesty. Země Zunn, je vlastně .....vaše Atlantida.“ „Cože ?“vyskočil ze sedadla Viktor. Děti se po sobě vyjeveně podívaly. Čekaly by všechno, jenom tohle ne. „Povídá se přeci u vás o zemi, která byla nádherná a velmi vyspělá a také, že záhadně zmizela. A spousta lidí a vědců, se dodnes dohadují, kde bájná země ležela.“ „Takže....je to skutečnost?“ polkl Viktor naprázdno. „No páááni,“ vydechla Natálka.
Naďa Mlčková
ZEMĚ ZUNN - STRÁŽCE - 5. PASTI V ZEMI ZUNN
Obloha za oknem se barvila do azurova. KDE JE TŘEŠEŇ ? Viktor se posadil zprudka na posteli. Každé ráno patřil jeho pohled urostlému stromu, který se skláněl k oknu jeho pokoje. Úlek mu chvíli zastřel jasnou mysl. Opravdu pouze chviličku, než si uvědomil, že se se svými přáteli včerejší noci vydal na úžasnou dobrodružnou cestu do kouzelné země. „KOU – ZEL –NÉ“,slabikoval si tiše a oči upřel na vyřezávaný zámecký strop. Měl strach, že kdyby promluvil nahlas, všechno zmizí. Pomaloučku spustil nohy z vysoké postele a v ranním světle prohlížel vybavení ve svém pokoji. Na nočním stolku ho upoutaly nádherné hodiny z růžového dřeva. Opravdu nádherné, ale jeho pozornost upoutal ciferník. Měl dvacet šest hodin. „Tak je to pravda“,zašeptal si Viktor pro sebe, „jsme v Zemi Zunn, ve které den má dvacet šest hodin.“
Naďa Mlčková
ZEMĚ ZUNN - STRÁŽCE - 4. KRTEK A Q-BRÁNA
Červenec už téměř klepal na dveře. Předposlední den se ve škole uklízelo, děti tahaly z domu tašky nadité učebnicemi a odpoledne se vracely s novými pro příští školní rok. „Od zítřka jsou prázdniny, od zítřka jsou prázdniny,“ prozpěvovala malá Terezka a běhala kolem kuchyně, až málem vyrazila mamince z rukou sklenici s meruňkovou marmeládou. Paní Goodwinová byla zrovna v plné práci se zavařováním a výrobou džemů a marmelád. Minulý týden to byly třešně, ještě předtím jahody a teď se kupily v košíku rané meruňky. „Nelítej jako splašená,“ zlobila se na děvčátko. Běž si běhat na zahrádku.“ Terezku nebylo nutno k takovému úkonu dvakrát pobízet. Zato Viktor seděl u stolu jako pecka a nepřítomně zíral z okna. „Copak to s tebou je, chlapče?“ poplácal ho děda Jára po rameně a usadil se naproti něj, „celé dny jsi jako vyměněný. Že by to s tím vysvědčením vypadalo letos tak špatně? To si teda budu muset ty dvě stovky, co mám pro tebe nachystané nechat sám.“ Zuzana Goodwinová se otočila od sporáku.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 3. Čaroděj
Celý týden chodila Natálka do školy sama. Její soused a kamarád Viktor odjel i s rodiči a malou Terezkou na návštěvu k příbuzným do Anglie a jí se po celou tu dobu honily hlavou zmatené myšlenky. Byla už celá ztrápená, ale nedokázala zapudit vzpomínky na tu podivnou, neznámou a někde ztracenou zemi. Konečně byl pátek a ona spěchala do školy, aby tam byla co nejdřív a mohla promluvit se svou kamarádkou, Patrikou Graunovou, o svém tajemství. Rozhodla se, že se jí se vším svěří, neboť břemeno tajemství, které na svých bedrech nesla, bylo den ode dne těžší. Své nejlepší přítelkyni zatím neřekla ani slovíčko o zemi, ve které vládnou králové a čarodějové tam mají své učně, aby jim mohli předat své dovednosti. Chvílemi se jí zdálo šílené, aby si připustila, že taková země vůbec existuje. Ale chvílemi ji mrazilo při pomyšlení, že už možná není, protože zlý čaroděj vykonal dílo zkázy.
Naďa Mlčková
Země Zunn- Strážce - 2. Ztracená kronika
Nedělní odpoledne přineslo příjemné uvolnění. Odborníci v posledních televizních zprávách potvrdili, že se jednalo o nějakou mimořádnou anomálii a že obyvatelstvu nehrozí žádný stupeň ozáření ani otrava neznámým jedem. Jediné, co se změnilo, bylo to, že se pravděpodobně kvůli otřesům zřítila stará budova na Malém náměstí blízko školy. Stará kašna, která stála před domem bohužel také vzala za své. Naštěstí dům už léta nikdo neobýval a snad právě jeho chátrání způsobené tím, že jej nikdo neopatroval, dovršilo konečnou zkázu. K Viktorově radosti se mezi větvemi staré třešně ozval kos. Ležel na nizoučké mladé travičce a Tifani ho obíhal ve zběsilých kruzích.
Naďa Mlčková
Země Zunn - Strážce - 1. Zemětřesení
Jestli si jen trochu dokážete představit ani malé ani velké město prorostlé zelení, zkuste to. Na jedné straně vybíhá do lánů polí, na té opačné se mírně svažuje k řece, přes kterou vede kamenný můstek, po němž se mohla procházet snad už Marie Terezie, kdyby zavítala do těchto končin. Jen o pár metrů dál je rybník, ve kterém je celé léto teplá voda a jeho hladina dokáže zmnohonásobit nádheru okolí, když se v ní odráží zapadající slunce. A pak tu máme les. Nevyniká svou jedinečností nad ostatní, leč může se pochlubit sousedstvím s malým roubeným zámečkem, který již celou dobu uzamknut odolává zubu času.
