Samota

Večer je samota jak zhaslá svíce, nehřeje, nesvítí na tvoje líce. V hrudníku zbyla ti jen černá díra, studí a mrazí a bolest tě svírá. Večer je samota jak zhaslá svíce, nehřeje, nesvítí na tvoje líce. V hrudníku zbyla ti jen černá díra, studí a mrazí a bolest tě svírá.

Ruce jsou chladné a také tvé ledví,
tvé srdce stůně, tvé srdce je vedví.
Nohy jsou slabé a třesouc tě nesou,
jak vílu bodláčím docela bosou.
Dech plytký zdá se a síly je málo,
obrovské úsilí všechno tě stálo.
Údy tvé zchromly a ztuhly ti svaly,
kéž by tvé bolesti odešly v dáli.
Slzy ti kanou po zdrcené tváři,
nevidíš slunce, jenž pro tebe září.
Do temnot žalu jsi tak ponořena,
smutná a tichá a bílá jak pěna.
V zármutku ztracená, chvějící žena,
bolestí svou velkou teď přemožena.

Ruce jsou chladné a také tvé ledví,
tvé srdce stůně, tvé srdce je vedví.
Nohy jsou slabé a třesouc tě nesou,
jak vílu bodláčím docela bosou.
Dech plytký zdá se a síly je málo,
obrovské úsilí všechno tě stálo.
Údy tvé zchromly a ztuhly ti svaly,
kéž by tvé bolesti odešly v dáli.
Slzy ti kanou po zdrcené tváři,
nevidíš slunce, jenž pro tebe září.
Do temnot žalu jsi tak ponořena,
smutná a tichá a bílá jak pěna.
V zármutku ztracená, chvějící žena,
bolestí svou velkou teď přemožena.