Popelka Pepina (trocha recese)

Uprostřed Václaváku žila jedna celkem zámožná rodina. Nevlastní matka, nevlastní otec a jejich nevlastní tři dcery. Tak nějak se všichni posbírali a dali dohromady, že jim to jakž takž fungovalo. Ty dvě starší dívčiny, byly totální patolízalky, tak to měly u matky dobré, ale nejmladší Pepina, zvaná Popelka, stále protestovala. Snad chtěla furt uklízet nebo co, ale kdo by se s tím namáhal. Otec jako by snad byl občas na její straně, a tak každý pátek alespoň vyhrabali dvě starší dívky z časáků a špačků od cigaret. Při té příležitosti Popelce obě foukly popel do očí a ta je měla až do večera červené.

S otcem potom uklidila, nakoupila a navařila a matka i obě sestry na ní přes víkend ječely, kam jim zahrabala oblíbenej časák, kde mají svoje růžový ponožky, které měly teprve týden, kde je rozjezenej pytlík s brambůrkami, no neměla to holka lehký.
Jednoho dne se objevil na sloupu plakát. Nejslavnější „dýdžej“, kterej objel už půl Evropy se chystá k nim dělat pěknou pařbu. No to bude nářez, culily se obě starší dívky. A když koukly na fotku hezkého mladíka, začaly se prát, která ho získá pro sebe.
V pátek za týden, když dojely všechny tři z práce domů, strhla se rvačka o čisté prádlo.
„Já jsem vám to pořád říkala, že vám přijde vhod,“ culila se Popelka.
Otec právě dorazil taky a díval se na tu změť ruk a noh u vypraného koše s prádlem.
Matka s úsměvem přikráčela z obýváku. V jedné ruce cígo, v druhé dvě pětikila.
„Jé, díkas,“ vrhly se dvě starší dívky po penězích.
„A co Popelka?“ díval se na to otec.
„Jestli máš, dej ji, beztak nám tu všem pořád leze na nervy, tak co?“
Otec se usmál, šel za Popelkou, dal jí ne pětikilo, ale rovnou dva litry řekl jí, ať se de oháknout do nějakého marketu.
Už se pomalu stmívalo, za dvě hodiny začínala slavná diskotéka a Popelka vyrazila do ulic. Jenže u Prašné brány ji přepadli dva žebráci a ukradli všechny prachy. Popelka v šeru utírala slzičky. Teď už si nic nekoupí a domů taky přijít nemůže, co by jí otec řekl?
Najednou někdo přicházel z opačné strany brány. Uviděl dívku, která po zemi sbírá rozsypané věci a přispěchal jí na pomoc.
„Co se ti stalo?“
„Přepadli mě a ukradli peníze. Chtěla jsem se trochu obléct a jít na diskotéku, je tady nějakej novej dýdžej, tak jsem si chtěla zatancovat a poslechnout pěkný písničky.“
„Pomůžu ti,“ vzal jí mladík za ruku.
Vtáhnul ji do marketu za nimi. Za pultem stála stará dáma a na oba se usmívala.
„Tak, co to bude?“
„Tady něco pro mou přítelkyni.“
„Ale já nemá ani korunu,“ bránila se Popelka.
„To nevadí,“ usmála se stará dáma a podala Popelce nádherné vyšívané bílé džíny a k tomu parádní tuniku, tmavě modrou a s flitry.
Popelka v slzách poděkovala, převlékla se a nechala se mladíkem odvést na diskotéku. Když ale vstoupila spolu s ním do sálu, zjistila, že stojí na pódiu. 
„A teď si to užij,“ vrazil jí mladík mikrofon do ruky.
Před Popelkou se rozsvítil celý sál a spousta očí s jásáním a tleskáním vzhlížela k nim nahoru. Celá šťastná začala zpívat. Dole v sále všichni tančili a tleskali, jen dvě starší sestry zezelenaly a sesypaly se na první židli. No, tak to hold někdy chodí. Všechno dobře dopadlo. Popelka – Pepina se zamilovala do dýdžeje a byli spolu, dokud neumřeli. No a matka a sestry se jednoho rána probudily na smeťáku.