Naďa Mlčková
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 712x
Naďa Mlčková
Džínsová Karkulka ( a ještě jedna bláznivá pohádka na víkend )
V sedmém patře, na nemalém sídlišti v panelovém domě číslo třista třicet tři, žila byla jedna dívka jménem Karkulka. Protože už jí táhlo na šestnáct, říkala si Karka. Tahle Karka nosila strašně ráda džíny.Jednoho dne dostala příkaz od máti, že má zanést babičce slivovici, kterou vypálil taťka ve sklepě a mamka ji k tomu přidala bábovku z hypermarketu.
Naďa Mlčková
Perníkový market ( 4. z edice : Pohádky naruby )
Kdysi dávno žila jedna rodina v panelákovém bytě dva plus jedna. Matka byla fiflena, furt jen vysedávala u zrcadla a protože dvě děti, které měla doma, nebyly její vlastní, vůbec ji nezajímaly. Stále se jen roztahovala v obýváku a přepínala programy na satelitu. V ložnici, kde měla obrovské zrcadlo, kosmetický stolek a obrovské letiště, se ještě v koutečku krčily dvě malé dětské postýlky. Děti už z nich pravda dávno vyrostly, tak jim čouhaly nohy ven. Jednoho dne se vrátil jejich otec domů a macecha mu dala vypít skoro půl litra rumu. Pak je všechny naložila do auta a vyjela k lesu.
Naďa Mlčková
Sněhule a sedm brigádníků ( a do třetice )
V jednom lomu stála malá kancelář a v té makala od rána do večera jedna velmi krásná a bledá inženýrka. Protože uměla opravdu dělat, lezla na nervy svojí vedoucí, která měla strach, že jí pracovitá inženýrka vyšoupne z místa a že povýší na zástupce ředitele dřív než ona. Mladá žena, jménem Simonka, byla velmi bledá, tak jí vedoucí začala přezdívat Sněhule a ejhle, ono se to ujalo. Jenže chlapi u bagrů jí říkali něžně Sněhulko, a to tu babu vedoucí dost štvalo. Pořád přemýšlela, jak by jí hodila nějakej ten klacek pod nohy, aby se jí přestalo dařit.V létě nastoupilo do lomu sedm mladých brigádníků, kteří si chtěli vydělat nějakou korunu, aby měli na „em pé trojku“ a na studia. Vedoucí měla v té době dovolenou, tak byla v lomu jen Sněhulka a sedm brigádníků, plus jacísi ti chlapi, co tam makali denně. Za tu dobu, co tam všichni pospolu dělali, si všichni mladou slečnu inženýrku oblíbili a nedali by na ni dopustit. Ale jednoho srpnového rána se baba vrátila. Kupodivu, místo, aby přijela opálená a odpočatá, byla celá zelená a ještě nerudnější.
Naďa Mlčková
Šípková Růža ( pokračujeme na veselou notu )
V malé vesničce u velkých lánu polí žila byla jednou jedna Růženka. Dívka to byla spanilá, kolem domku měla malou zahrádku a spoustu květin a šípkových keřů, tak ji nikdo neřekl jinak, než šípková Růža. Růža byla moc šikovná, hned jak se vrátila z družstva, začala makat na zahradě a zvelebovat svoje obydlí.Kousek dál v malém stavení bydlely její tři tetičky, kartářky. Moc toho věděly a uměly a tak se u nich scházeli lidé zdaleka. Rodiče už Růža neměla, tak často sedávala u tetiček. Jednoho večera, právě když tam seděla, někdo zazvonil u dveří. Tetička Marie otevřela dveře a zůstala stát s pusou dokořán. Tetička Helena vyskočila z křesla a to už všechny zahlídly vysokou hubenou postavu, která vstoupila dovnitř. Pikantní nosík, uplé džíny, tričko samej flitr.„Tebe bychom se tu nenadály,“ mlaskla třetí tetička Ludmila.„To si myslím, že je to překvápko, co?“
Naďa Mlčková
Popelka Pepina (trocha recese)
Uprostřed Václaváku žila jedna celkem zámožná rodina. Nevlastní matka, nevlastní otec a jejich nevlastní tři dcery. Tak nějak se všichni posbírali a dali dohromady, že jim to jakž takž fungovalo. Ty dvě starší dívčiny, byly totální patolízalky, tak to měly u matky dobré, ale nejmladší Pepina, zvaná Popelka, stále protestovala. Snad chtěla furt uklízet nebo co, ale kdo by se s tím namáhal. Otec jako by snad byl občas na její straně, a tak každý pátek alespoň vyhrabali dvě starší dívky z časáků a špačků od cigaret. Při té příležitosti Popelce obě foukly popel do očí a ta je měla až do večera červené.
