Maruška a Honza z České pošty

Tenhle příběh by klidně mohl začínat jako pohádka. Za devatero horami balíků a sedmero koši dopisů seděla Maruška. Přemýšlela, jak asi Honza snáší ten příšerný hic, když v rozpálené dodávce doručuje balíky a na rtech měla úsměv, k

Na rtech měla úsměv, když brala další telefonát (ne)spokojeného zákazníka pošty a trpělivě poslouchala zvýšený, lehce rozčilený, hodně arogantní hlas na druhé straně drátu.

Ale popořádku. Minulý týden v pondělí jsem si objednal balíček kontaktních čoček v internetovém obchodě. Doručení bývá rychlé, obvykle již druhý den zas můžu vidět holky jako zamlada. Tentokrát se to někde zadrhlo a teprve ve středu po poledni přišla sms, že mezi 13-19 hod budou doručovat zásilku. Cha cha, sebevědomě jsem se pousmál jak Chuck Norris, když dojede na konec kruhového objezdu. Mě nedostanete, už hodinu nejsem doma! 

Za hoďku zvoní telefon a mužský hlas vychrlí: "Tady Jan Fofr, Česká pošta. Vezu vám balíček, jste doma?"
No nésu. Šak enom trubka by seděla v kéru, dyž zoncna rumpluje jak sviňa! Kemo, su na pryglu a lapám bronz! 
Džanek: "Nevadí, tak vám to dovezu zítra?"
To víš, že jo. Zítra su v Hradišťu! Nemohl bys přirazit v pátek? To budu lapět doma celé deň.
Džanek: "To asi nepůjde. Dám to na poštu a buď si to vyzvednete, nebo si zavolejte a přivezeme vám to v pátek."
Zkóším flignu. Kemo neblázni! Tož ně to dovez v pátek. Víš přece, že volat na počtu, je marný. Jak přemlóvat Grétu, ať letí letadlem! Nemáš šancu! U vás to nikdy nikdo nezvedne!
Džanek (rezignovaně): "No jo. Tak dobře, v pátek vám to  hodím."
Tož vidíš kémo, stačí chtět!
Čtvrtek ráno sms: ... avizovaný balík nemohl být doručen. Balík byl uložen, pošta Brno... Džanku, to je teda levandulové dýl! Šak hlásils, že dovalíš balík v pátek!
No nic, navečer volám s pocitem marnosti na uvedené číslo. Sedím v autě, mám před sebou ještě hodinu cesty. Počítám, že to nikdo nezvedne...  Ale neva, prostě se v pátek stavím na poště a bude šlus.
První zazvonění, druhé zazvonění ... "Dobrý den, Marie Frajlová, Česká pošta."
Překvapením, že to někdo tak rychle zvednul, mně málem vypadnul telefon z ruky! Ovládl jsem roztřesený hlas: "Dobrý den, mám u vás balíček na jméno Olda Jang." 
Maruška: "Vydržte chvilku... NIC tu nemám."
Jak nemáš! Poslali jste mně smsku! 
Maruška: "Můžete mi říct číslo balíku?"
Jak číslo balíku? Řídím! Chceš abych někoho přejel? "Vydržte, musím si zastavit."
Maruška: "Vy řídíte? Počkám. Jestli jedete po Brně, máme času dost. Je to samá uzávěra, že?"
Šak jo, do Bastru jedu o hodinu dýl, než minulý rok! A nebuď zbytečně vtipný, babáču! Nahlásím číslo  balíku a ... "Nic tady nemám... počkat..., ASI ho má řidič na autě", hlásí ta svatá.
Tož to je dost krén! ASI chytnu amok, nebo co! 
Maruška to hned hasí: "Nahoď drát za půl hoďky. Řidič bude v depu, zjistím co se děje. 
Negómu to. 

Za půl hoďky zvoní mobil: "Tady Honza Fofr, Česká pošta. Vy jste chtěl ten balík přece přivézt v pátek, ne? Maruška mi říkala, že jste volal. Mám ho nachystaný, abych vám ho přivezl dopoledne. Ať nemusíte být v tom horku celý den doma! Je to tak v pořádku?"

No co ti mám říct, Džanku? Děkuju? To je trochu málo! Tak ty, po šichtě, kterou jsi strávil v rozhicované kabině dodávky, ve frontách na silniční uzávěry po celém Brně, po nekončícím fitness vysedání a nasedání voláš Oldovi? Abys mu doručil balík, jak jste se domluvili? Místo abys fláknul propocenou uniformu do skříňky, dal sprchu a vyrazil s Maruškou na pivo, uhasit celodenní žár? Máš můj respekt!

A jak řekl, tak udělal. V pátek dopoledne Džanek balík dovalil. Takový mladý, sympatický borec. Tož sem ho potěšil tryngeltem, šak bylo za co.  

Jestli někdo zná Marušku a Džanka z České pošty Brno, tak je pozdravujte! A že DĚKUJI!  :)