Vyzdvihování Marxe je Junckerův politický comming out

Stane se, že nějaký politik něco plácne. Prostě rychleji mluví, než myslí. I politici jsou chybující lidé. Určitě sem ale nespadá odhalení sochy Karla Marxea a obhajoba jeho osoby předsedou Evropské komise Junckerem

Bylo by povrchní soudit politiky podle nějakého mediálního úletu, kvůli neuváženému statusu na sociální síti, podle dávného výroku vytrženého z kontextu. Něco podobného se může stát každému. Avšak odhalení monstrózní sochy Karla Marxe, navíc sochy darované čínskou vládou, to nebyl úlet. To byl dopředu plánovaný, projednaný a vnitřní oponentuře podrobený čin.

Jean–Claude Juncker je zkušený, doslova protřelý politik. Možná není silný v dějepisu, ale má k dispozici rozsáhlý aparát. Jistě se na něj obrátilo i nemálo kritiků jeho zamýšlené účasti na oslavách Karla Marxe. A mnozí z nich i v dobrém. Takže se musel dozvědět nejen o tom, jaké byly důsledky pokusů o realizaci Marxových myšlenek. Ale musel se dozvědět i o tom, že nešlo o nějaké „chybné uchopení myšlenek nevinného intelektuála zlými realizátory“.

Juncker musel vědět o tom, že Marx nebyl jen filosofem, ale ideologem formujícím celé hnutí. Marx nebyl jen tak nějakým kritikem sociálních poměrů v době prvopočátků kapitalismu. Ne, Marx byl hlavním tvůrcem násilné ideologie, v jejímž jménu byly povražděny miliony lidí. Karel Marx byl i otevřeným rasistou a pangermánem. Hlásal, že celá třídy a rasy musí zahynout v revoluční bouři. Například o nás, o Češích, psal, že jsme umírající národ, co může přežívat jenom jako součást Německa.

Juncker nepochybně musí vidět, jak dopadly země, kde se někdo pokusil uvést Marxovy myšlenky do praxe v porovnání s těmi, které měly to štěstí a podobně obludným experimentům se vyhnuly. A přesto neváhal svou osobní účastí na oslavách Karla Marxe urážet oběti komunistického režimu. Neváhal urážet slovanské členské země EU, jejichž národy Marx tolik pohrdal a hlásal nutnost jejich vyhubení.

Proč to tedy Juncker udělal? Žádné oportunní důvody k tomu neměl, jeho kariéra by snadno omluvitelnou neúčastí nijak neutrpěla.

Juncker to udělal proto, že chtěl a může! Ukázal nám, že celá léta se jen přetvařoval. Mnozí v něm viděli nebo chtěli vidět demokrata, křesťana, zástupce malé země. Byla to však jen maska. Juncker možná rád požívá plody svobodného kapitalismu, ostatně na západní luxus si potrpí i severokorejský Kim Čong Un, ale ve skutečnosti je příznivce diktatury, násilné formy vlády, vyznává nadřazenost některých evropských národů nad jinými.

Jean –Claude Juncker se nám na stará kolena zkrátka vybarvil. Není to hezký pohled. Ale aspoň víme, na čem jsme.