Proč už guláš není guláš? V regále ani v politice.

Název a obsah jsou dvě různé věci, v potravinářství i v politice. Zažíváme to teď na vlastní kůži. Ale musíme?

V potravinářství jsme již docela poučeni. Znáte to, jedete podle regálu a najednou vidíte konzervu „Guláš s jelením masem“. Na obalu lesní scenérie jak od Klostermanna, k tomu nějaký ten mohutný paroháč. Až při přečtení mikroskopickým písmem napsané informace zjistíte, že obsah tvoří kromě vody, tuku, soli a zahušťovadel 80% drůbežího separátu a až 3,5% jeleního masa! No nevraťte to zpátky do regálu.

V Orwelově románu 1984 se represivní ministerstvo vnitra jmenovalo ministerstvo lásky, ministerstvo cenzury a propagandy ministerstvo pravdy a ministerstvo řešící přídělový systém na nedostatkové zboží ministerstvo hojnosti. V politice to bývá obdobné. Tak třeba v Rusku má místní extrémista Žirinovský stranu nazvanou Liberálně demokratická strana. Není ani liberální, ani demokratická.

V naší každodenní praxi nejde většinou o tak markantní situace. Princip však zůstává. Nedávno byl schválen nový zákon o kontrole financování politických stran. Na první dobrou to je v pořádku. Ať je stanoven limit na utrácení v kampani. Ať někdo hlídá finance, co jdou do politiky. Ale je přijatý zákon dobrým řešením? Ne, není. Kromě jiného byl zřízen další byrokratický úřad. To však není ten hlavní problém. Zásadní vada je v tom, že přijatý zákon vytváří falešný pocit kontroly, jistoty a férovosti. Ve skutečnosti však dopadá jen na kampaně stran a hnutí, rozhodující podíl peněz a vlivu zasahujících do voleb je mimo stranické pokladny!

Zákon řeší mnoho banalit. Co však vůbec neupravuje a přiznejme si, že ani nemůže, je vlivové působení ve veřejném prostoru mimo činnost politických stran. Jejich působení je dnes jen malým zlomkem v těchto výdajích. Obchodní a mediální korporace a ideologicky působící neziskovky utrácejí o několik řádů větší prostředky než politické strany. To platí u nás i ve světě.

V nedávných amerických prezidentských volbách utratil štáb Clintonovém 1 miliardu dolarů, štáb Trumpa zhruba polovinu, za klasickou předvolební reklamu. Ale 95% amerických televizních stanic a novin vysílalo a psalo proclintonovsky a protitrumpovsky. To však štáb Demokratické strany nestálo ani cent! Majitelům vyhovovala politika Clintonové a novináři sdíleli její světonázor.

U nás to bude podobné, nový úřad bude zkoumat objednávku billboardu v Krušných horách a nebudeme nepochybně ušetřeni nějaké té pseudoaféry o nezapočítaném výdaji nějakého lokálního aktivisty v řádu tisícikorun. Mimo působnost tohoto úřadu však budou ve veřejném prostoru dále ideologicky působit státem a EU miliardami miliard placené neziskovky, které budou některé politické směry hanobit a jiné stavět na piedestal. Redakce novin vlastněné našimi oligarchy také nepůjdou proti politickým zájmům svého vlastníka. Nebudeme tam sice mít v rámečku napsáno „Volte číslo XY“, ale o někom a o něčem se tam psát bude hezky, o někom méně hezky a o něčem, majiteli nepříjemném, vůbec. Na novinách bývá často nejdůležitější to, co v nich není. S tím nám žádný úřad na kontrolu politických stran nepomůže.