Podivná kampaň MeToo. Komu tady haraší?

Kampaň MeToo je klasickou smutnou ukázkou toho, jak dopadá téměř vše, do čeho se vehementně vloží pokroková média a aktivisté. Byla by to legrace, kdyby při ní nešlo o životy.

Už několik týdnů média žijí příběhy stovek žen, kterým kdosi (v 99,99% případů bohatý, známý a úspěšný muž) před deseti či dvaceti lety sáhl na koleno. Denně se na nás valí stále absurdnější případy. Hon na čarodějnice v 21. století.

Tak jistě, muži občas ženy obtěžují a dávají jim najevo, že by se s nimi vyspali. Tak to prostě v životě chodí. Kdyby nebyl učiněn tento první krok, lidé by se nebrali, neměli by děti a brzy bychom vyhynuli. Jeden starý latinský citát to vystihuje docela přesně: "Být mravopočestným impotentem není žádná ctnost.“

Kampaň MeToo snad měla zpočátku bohulibý účel v tom, že ženy otevřeně promluvily o obtěžování, které zašlo až příliš daleko. V pořádku. Nátlak, vydírání a výhrůžky nikdo z nás neschvaluje. Ovšem média a aktivisté ze všeho udělali, jako obvykle, frašku a další z mnoha hysterických kampaní, které v posledních letech zahlcují veřejný prostor. Na začátku (snad?) stojí jejich dobrý úmysl, ale na konci čeká peklo.

To prožívá například americký herec Kevin Spacey, který už si podle všeho v Hollywoodu ani neškrtne. Nepomohlo mu ani přiznání se k homosexualitě, což v jiných případech budí velké sympatie. Ve Walesu dokonce spáchal z obtěžování obviněný politik sebevraždu. Jsou nyní morální arbitři z médií a všech těch neziskových organizací konečně spokojeni? Režiséři, kteří chtěli sex, nebudou točit. Herci nebudou hrát, politici opustí politiku.

A to vše se děje na Západě, kde jsme nějaké zábrany a cudnost dávno hodili za hlavu. V trafice najdete desítky časopisů s lechtivými obrázky, i dítě si může snadno stáhnout z internetu porno a více než poučen o životě je dnes každý druhý žák prvního stupně základní školy. Přesto západní média a aktivisté rozehrávají pokrytecké hry na cudnost, ve kterých hrají hlavní roli samozvané morální autority, které se škodolibě přiživují na neštěstí druhých.

To má být ten nový a lepší svět, který chtějí neomarxisté, genderisté, sociální inženýři a radikální feministky vybudovat? Děkuji, nemám zájem a jsem rád, že u nás na "zaostalém Východě" je svět ještě aspoň trochu v pořádku. Vzhledem k právě probíhající kulturní a společenské revoluci na Západě je ale nejspíš jen otázkou času, kdy se tyto "vymoženosti" dostanou i k nám. Zůstávám ale opatrným optimistou a věřím, že vzhledem k našim zkušenostem s totalitním režimem se jen tak lacino nedáme!