Jiří Dientsbier z vlády odvolán jest, jeho duch však kráčí dál, mohl by si někdo zazpívat do pochodu.
Ale konec legrace. I po svém odvolání z vlády je Jiří Dientsbier nadále mediálně aktivní a hned se nechal slyšet, že muslimský šátek je jako šátek našich babiček. Nic nepochopil, ničemu se nenaučil. On není šátek jako šátek, je rozdíl mezi módou, zvykem, náboženským symbolem, praktickou potřebou (kdyby si babička – selka nezakryla ve stájích vlasy, byly by pak cítit) a demonstrativním přihlášením se k totalitní ideologii.
Dientsbierův omyl, pokud tedy nejde o úmyslné zakrývání pravdy, spočívá ve špatné srovnávací metodě. Velké celky, zejména hodnotové systémy, nelze porovnávat na základě shody jednotlivostí typu pokrývka hlavy.
Uvedu absurdní příklad. Pro ilustraci zkusme Dientsbierovu metodou porovnat třeba 2. obrněnou divizi US Army s 2. tankovou divizi SS Das Reich v Normandii v létě 1944, týden po vypálení a vyvraždění obce Oradour.
Co by pozorovatel postupující Dientsbierovou metodou zjistil? Zjistil by, že si jsou obě tato vojenská tělesa velice podobná. No posuďte sami: Vojáci v obou divizích musí chodit oholeni a řádně ustrojeni, před nadřízeným se stojí v pozoru, do boje se nosí helma a na vycházku čepice. I vnitřním členěním si jsou podobné – v čele stojí velitel, zastupuje ho náčelník štábu. Přímo velení podléhají štábní a týlové jednotky, od písařů přes polní nemocnici, ženijní prapor, a tak dále. Všude shoda. Jsou tam jen nepodstatné rozdíly ve velícím jazyku a v náramenících. Ale to v porovnání s předchozí mírou shody nic neznamená. Tak proč proti sobě střílejí, proč spolu nespolupracují, když si jsou tak podobné? Skoro by zvolal zmatený pozorovatel. To je ale blbost ten předchozí odstavec, co?
Při porovnávání hodnotových systémů (náboženství, ideologie, státní režim) nemůžeme sklouznout k marginálním detailům typu, co nosily naše babičky na hlavě.
Ptát se musíme na podstatnější otázky. Jako třeba, co ta která ideologie nebo náboženství přináší, jak se chová k jinověrcům, k odpadlíkům, k lidem jiného přesvědčení, jak přijímá vlastní kritiku, jak vypadá praxe v zemích, kde je daná ideologie (náboženství) státní ideologií (náboženstvím). To je oč tu běží.
