Dostali jsme se na dno české politiky? Nebo tam stále ještě míříme?

Česká politická scéna prožila v posledních letech několik turbulencí, které výrazně ovlivňuji i naši současnost. Nenaplněné sny o „lepších zítřcích“ nemalé části veřejnosti vedla k razantnímu překreslení zdejší politické mapy.

Voliči, s aktivním přispění mainstreamových médií, si přáli změnu. A ta skutečně přišla. Ještě nikdy v polistopadové éře zde neexistovala varianta vlády, která by veřejně usilovala o podporu komunistů, a dokonce se s nimi shodovala na programu. Ano, té strany, která naši zemi za čtyři desítky let své vlády skutečně změnila k nepoznání.

Kdysi vzkvétající československé hospodářství se výkonnostně i kvalitativně hluboko propadlo, desítky tisíc lidí kvůli represím ze strany komunistické moci opustilo zemi, další byli uvězněni a stovky jich soudruzi zavraždili. Po roce 1989 jsme „nechtěli být jako oni“ a komunisté tak nebyli přinuceni, byť jen k sebemenšímu zpytování svědomí. Jistě, přišlo pár omluv, ale na myšlení valné většiny z nich se nic nezměnilo.

Přesto se nyní komunisté, za přispění ANO a de facto i SPD, stali reálnou součástí vlády. Přitom tyto negativní a smutné změny přicházejí právě s hnutím ANO Andreje Babiše, které hlásá od začátku svého vstupu na politické kolbiště, že „bude líp“. Opravdu si někdo myslí, že bude líp, pokud budou směřování naší země spoluurčovat komunisté? Jak hluboko jsme klesli, když ani ne tři desítky let po listopadu reálně hrozí vznik vlády s podporou komunistů?

Je přitom paradoxní, ale vlastně signifikantní, že většina médií řeší v prvé řadě Okamurovo SPD. Není to můj šálek kávy. Tato strana jednoho muže má daleko do standardní politické strany. Podle mého soudu nemá na to, aby nabídla skutečné experty snad na žádné z ministerstev. Některé výroky Tomia Okamury považují přinejmenším za kontroverzní. Ale tato strana aspoň za sebou nemá děsivou minulost jako komunisté. Vláda s podporou komunistů není a nemůže být lepší než vláda s podporou SPD a naopak.

Takové „detaily“ však ANO neřeší. Chce přece přinést této zemi změnu k lepšímu. Ať si každý volič vyhodnotí sám, jestli jejich slogan „bude líp“ koresponduje se vznikem vlády podporované komunisty.

Vážně zírám, kam jsme se to nakonec tou vší snahou dosáhnout změny dostali. Tohle jsme vážně chtěli? A chtěla to opravdu i média, která houfně tyto snahy podporovala? Je už tato změna konečná, nebo chceme zajít ještě dál? Co třeba vláda jedné strany? Byla by už taková změna dostatečná?