Do voleb osobně a s obálkou v ruce. Jen ty jsou svobodné.

S blížícími volbami se pravidelně vyrojí nápady na jejich zjednodušení. Třeba zvýšení účasti pomocí volby z mobilní aplikace. Důrazně před tím varuji.

Aby demokracie skutečně fungovala, musí být splněny následující dvě podmínky. Volby musí být tajné a občané musí výsledkům věřit. Jedině tak je mohou přijmout.

Volby bez nutnosti jít za plentu nejsou skutečnými volbami. Zkušenost máme z nedávné historie, kdy komunisté zavedli od roku 1948 až do roku 1989 takzvané manifestační volby. Podle jejich právníků manifestační volbou bez povinné chůze za plentu občan veřejně demonstroval svou spokojenost s jednotnou kandidátkou Národní fronty a práva na tajnost voleb se sám dobrovolně vzdal.

Dnes je něco takového u nás naštěstí vyloučeno, úprava a vložení volebního lístku do úřední obálky za plentou je povinností.

Tajnost voleb je však zcela popřena v případě korespondenční volby přes poštu. Zde občan může volit tajně a svobodně, ale také nemusí. Ona třeba taková osmnáctiletá občanka Rakouska z muslimské rodiny může vždy svobodně volit? Nebo musí udělat jen a pouze to, co řekne její otec? A co jiní závislí lidé? Co se děje s korespondenční obálkou od vyzvednutí na úřadě až do doručení poštou nevíme. Prodal někdo svůj hlas, svoji obálku za pár piv? A nemanipuloval s ní někdo na poště?

U elektronických voleb to je podobné. Kdo bude ovládat chytrou aplikaci v mobilu? Vždy jen volič? Nebo jeho příbuzný? Nebo dodavatel drog? Nebo věřitel s exekučním titulem?

A hlavně, u elektronických voleb nastupuje i prvek nedůvěry. I kdyby nešlo o dálkové hlasování (kdy tajnost a ověřitelnost jsou v principu vyloučené), i kdyby šlo jen o nahrazení obálek dotykovými obrazovkami za plentou, máme tu prvek nedůvěry.

Ověřovat bydliště voliče z občanského průkazu, počítat vydané a odevzdané obálky a hlasovací lístky, tomu každý rozumí. A může si to osobně i vyzkoušet jako člen volební komise.

Ale kdo z nás je odborníkem na složité počítačové programy! Navíc názory programátorů na kvalitu a prolomitelnost jednotlivých aplikací se nutně budou lišit. Co budeme dělat, až nám ten či onen expert začne tvrdit, že program pro volbu má bezpečnostní díry? Co když v nějakém okrsku nebo i celostátně dopadnou volby výrazně jinak než podle průzkumů? Dnes se dají přepočítat obálky. Jak bychom přepočítávali nuly a jedničky na datových nosičích? A kdo bude pak výsledku věřit?

K čemu bude demokracie, pokud podstatná část občanů nebude věřit výsledkům voleb?

Takže inovace si nechme do podnikání a ve volbách zůstaňme u našeho osvědčeného, snadno pochopitelného systému.