Český prezident musí být slušný, s přiměřenou autoritou. Žádný tatíček.

Sedmadvacátého ledna budeme znát odpověď na otázku, kdo bude pro dalších pět let sedět na Pražském Hradě. To mě přivedlo k úvahám nad tím, jak by vlastně takový prezident měl vypadat.

Myslím, že nejvyšší představitel státu nesmí mít ego přebujelé natolik, že se to promítá do všeho, co ve své funkci dělá (nebo nedělá). Také se nemá nechat vést pomstychtivostí a zlomyslností, protože takové nízké pohnutky nejsou prezidenta hodny.

Představuji si také, že prezident bude určitým etalonem, podle kterého se ve společnosti nastavuje norma pro to, co je vhodné a slušné a co už je naopak za hranou společenských pravidel.

Potom musí prezident mít na mysli, že moc v našem státě je odvozena od parlamentní demokracie, kde lidé volí své zástupce do parlamentu, na základě výsledku voleb vzniká vláda a ta především vládne – má na starosti třeba zahraniční politiku a prezentuje názor našeho státu na různé otázky na mezinárodním fóru. Rozhodně nemá prezident mást naše zahraniční partnery totálně opačnými signály, které vypouští v mezinárodním prostoru.

Tím samozřejmě nechci říci, že má jen trpně přihlížet všemu dění, které se na naší politické scéně nebo ve společnosti odehrává. Ale představuji si, že bude spíše působit jako autorita, která sice kultivovaně, ale jasně řekne: tohle pánové už je trochu moc, přibrzděte!

Další věc, na kterou dávám důraz, je výběr spolupracovníků. Koneckonců podle lidí, které si náš prezident zvolí jako svůj nejbližší tým, lze velice snadno dovodit mnoho dalšího. A pokud chci být brán jako slušný a spravedlivý člověk, nelze přitom mít kolem sebe partičku podezřelých a pochybnosti vyvolávajících osob.

Také očekávám člověka, který bude ctít zákony a Ústavu ČR především. Kreativní výklady a ohýbání naší nejvyšší zákonné normy, které vyvolávají v lidech nejistotu a boří jim základní jistoty, nejsou tím, co má prezident dělat, a už vůbec ne pro vlastní pobavení.

Pokud to vše zahrnu do své představy o prezidentovi, je nejvyšší čas, abychom začali přemýšlet v těchto parametrech a prosadili změnu v úřadu prezidenta. Prezident musí získat většinu, tedy musí být akceptovatelný i pro ty, kteří na řadu věcí mají od něj odlišné názory. Já jako člen a volič ODS vzpomínám, že v devadesátých letech se stal Havel prezidentem i díky hlasům ODS a nebyl to kandidát, který by reprezentoval primárně politickou linii ODS.

Věřím, že tohle všechno budeme mít na mysli, až půjdeme k druhému kolu prezidentských voleb. Držme si palce, ať to zvládneme.