Svoboda slova, a to i slova blbého, dokonce i sprostého, je jedním ze základních pilířů svobodné společnosti.

Jenže pak by musela být absolutní. Jakmile se začnou zavádět výjimky na ochranu menšin, náboženství apod., je po svobodě. Jenže společnost není připravena čelit hnusu, který jsou schopni vyprodukovat jednotlivci i skupiny.

Kvůli nim se pak pranýřuje i konstruktivní debata a ruší celé diskuze.

Je podivuhodné, jak v boji s Islámským státem, se začínáme islámskému státu podobat normami svého chování.

Na novodobej cenzúre je najväčší hnus práve to, že o tzv.vine, či nevine autora príspevku rozhoduje nie súd a zákon, ale samozvaní "majitelia pravdy", ktorých motivuje možno iba plat alebo hrozba gigantickej pokuty, a tak radšej mažú hlava-nehlava.