Babiš a Vítězný únor. Volba data sjezdu nebyla náhodná.

Sjezd hnutí ANO se konal v den šedesátého devátého výročí komunistického puče. Rozhodně se nejednalo o náhodu. Některá data mají symbolickou hodnotu.

Nikdo z nás není chodící encyklopedie. Andrej Babiš je však obklopený tolika profesionálními mediálními a píárovými poradci, že prostě není možné, aby si tento aparát uvedeného data nevšiml. Bezesporu si všiml, musel si všimnout a následně informovat šéfa. A v hnutí ANO, politické divizi Agrofertu , je to přece tak, že o všem rozhoduje pan majitel.

Takže Andrej Babiš o této paralele věděl, přesto termín sjezdu – 25. únor - schválil. Co ale chtěl touto symbolikou říci?

Podle mne tím chtěl demonstrativně ukázat, co vše si může dovolit. A nejen v symbolech. Letos už si pohlídal, že nebyl zvolen „kimirsenovskými“ sto procenty, ale zato si nechal schválit úpravu stanov a navýšení svých pravomocí do výše, o které se nesnilo ani generálním tajemníkům ÚV KSČ. Andrej Babiš nyní může kohokoli a jakkoli dosadit či vyhodit z kandidátky na všech úrovních. Nyní je pánem politického života každého člena hnutí ANO, od centra do poslední vesničky.

Že tato možnost bude využívána jen zřídka? V tom je to její hlavní kouzlo. Žádný jiný názor už nevznikne. Členové ANO vidí, jak dopadl olomoucký hejtman Košta. Včera předsedou opěvovaný odborník, dnes nic.

Andrej Babiš jede na úspěšné vlně. Vzdát se své svobody, svého úsudku, svého já a dobrovolně se stát poddaným za vidinu kariéry je pro mnoho lidí svůdné. Nyní ale každý zájemce o členství v ANO jasně vidí, že nevstupuje do týmu úspěšného lídra, ale že se stává poddaným.

A co mají dělat demokratické politické strany? Nepropadat hysterii a hlavně si přiznat, že volby jsou i emoční záležitost. Andreje Babiše volilo hodně slušných lidí. Slušných, ale naštvaných. A důvodů k naštvání bylo dost a dost, to si přiznejme. Hněv však nebývá dobrý rádce a přiznat chybu není snadné.

Demokratům nezbývá, než přiznat minulé chyby. Pokud bychom nebyli v problémech, nikdy by někdo podobný Babišovi v politice neuspěl. A pak se poté vážně zamyslet a zeptat se sebe sama „Čím to, že nás poráží i Babiš?“. Demokratické strany musí přijít s nápravou a přinést lepší personální a programovou nabídku. Urážet voliče, jako někteří publicisté v novinách nebo při exhibicích na sociálních sítích ve stylu „Babiše může volit jen někdo, kdo má v hlavě koblihu“ nebo „Zemana volí jen burani“ je hloupé a kontraproduktivní. Paní Clintonová by mohla vyprávět.