Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Ten úsek D1 Praha - Mirošovice projíždím skoro pořád a jen málokdy se mi stane, že ten nejrychlejší by jel oněch povolených 130. Rozloženo na tři pruhy - nejrychlejší 100, prostřední 100 a krajní 80-95. Jakmile se nejrychlejší rozjede na 110, hned tam vjede někdo z prostředního a situace je následující: 100 - 110 - 80-95. A začne se myškovat, což díky brždění a tak dokáže vyvolat situaci 80-80-90. Rozjezd je až na kopci před Popovicema, kde jsou pruhy čtyři, ale jsou frajeři, kteří zůstavají v tom nejrychlejším, byť jsou dva pomalejší vpravo volné - a neuhnou a neuhnou, takže je třeba je podjíždět. I tomu tempomatu v kopci trvá, než zareaguje a vrátí se na zadanou hodnotu. Takže, pane Mitáčku, buďte tak hodný a uhněte rychlejším. Ono i v té vyhlášce o silničním provozu o souběžné jízdě je dáno (ba i ve městě), že řidič má uhnout rychleji jedoucímu vozidlu. Nevíte totiž, z jakých důvodů onen řidič za vámi spěchá. Nemusí to být zrovna Lacina, ale někdo třeba veze manželku do porodnice, tátu s infarkem do nemocnice či tak. Nemusíme přece soutěžit a zabírat zbytečně rychlostní pruh...

0 0
možnosti
Foto

Pane Presler, nejsem v žádném případě frajer a ve Vámi popisovaném úseku jsem jel přesně dle pravidel (většinou v prostředním). Můj tempomat je perfektní a dokáže udržet zadanou rychlost i ve stoupání (díky silnému vozu). A o žádnou soutěž se nejednalo - neměl jsem vůbec důvod spěchat. Jenom jsem dodržoval povolenou rychlost a jel jako většina "normálních" - dle situace a podmínek stavu vozovky:-). Toť vše, snad mi rozumíte.V

0 0
možnosti
Foto

Vzpomínám si na úsek někde na Vysočině: znělo to asi takhle:dyn-dyn-dyn, dyn-dyn-dyn...asi 20 km:-P;-D

0 0
možnosti
Foto

Jóo Vysočina. To bych Ti mohl vyprávět;-D Bude ještě pokračování výletu, vydrž;-D;-DR^V

0 0
možnosti
Foto

D1 je z Prahy až do Mirošovic převážně třípruhá. Nemohl byste tedy jezdit alespon v tom prostrednim<

0 0
možnosti
Foto

Samozřejmě mohl ( a často jel), ale tam nikdo nejezdí "stotřicítkou";-D a tak jsem stejně byl pořád v tom nejrychlejším;-DDěkuji za příspěvek.V

0 0
možnosti
Foto

Rozumím Vám a současně s Vámi souhlasně nesouhlasím. Ta souhlasná část je s tím povrchem, i když ten není tak hrozný na celé trase.

A nesouhlasím s Vaším způsobem jízdy. Už to napsal Pavol Goga a já doplním. Není taková situace, kdy by bylo povoleno na dálnici předjíždět zprava. Možná je pouze souběžná jízda v jízdních pruzích a pokud jeden pruh jede rychleji než druhý, není to považováno za předjíždění.

0 0
možnosti
Foto

Sám jste to napsal - souběžná jízda byla plně naplněna - já jel 130 a objížděl jsem překážku (silnici nezpůsobilou na takovou rychlost) a vedle klidně třeba 160... já mu přeci nebránil, pruh byl permanentně volný;-DV

0 0
možnosti
Foto

Svatá pravda! Zdoláváme s mužem D1  několikrát v roce, náš vůz ani my nejsme nejmladší a hororové cestování jistě nepřispívá našemu zdraví a ještě méně nervům. Pokaždé rozvažuji,není-li dálnice určená pouze pro silné a drahé vozy. Pánům, kteří se o ni tak málo starají,  vzhledem k vysokým příjmům a tudíž drahým autům, s tím ovšem problém nemají. O dojmu cizinců raději nemluvě. Kolikrát jsem si od zahraničních přátel vyslechla ironickou poznámku, že si na D1 a  na naších silnicích vůbec často připadají, jako v nějaké hodně zaostalé zemi.R^

1 0
možnosti
PG

P83a21v64o93l 44G62o80g35a

14. 5. 2013 19:42

"No co! Jedu přece dost rychle! Omezuji provoz? Ne! Tak proč vadím?  Předjíždějícím? Vím, že ani při předjíždění se nemá překročit povolená rychlost."

Pomalšie idúce vozidlo musí podľa zákona uvoľniť cestu rýchlejšie idúcemu (ak sa jedná o cestu s viacerými pruhmi) a to bez ohľadu na to, či to rýchlejšie idúce vozidlo prekračuje maximálku alebo neprekračuje.

0 0
možnosti
Foto

Já jsem jej přeci neomezoval, mohl "pomalejšího" pohodlně předjet třeba "stopadesátkou" ve vedlejším (skokanském) pruhu;-D. Tam bylo místa "hafo".;-DDěkuji za příspěvek.V

0 0
možnosti
  • Počet článků 147
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1757x
Obyčejný chlap, rentiér, pracovně se státem vyrovnaný. Listopad 1989 bude trvale patřit mezi nejšťastnější měsíce mého "brožovaného" života. Jsem optimista a spokojen, že svobodu mohu prožívat. A na plný "pecky".