Dilema budoucího VIP blogera

Letošní zima je svým způsobem „kouzelná“. Uvěznila nás „neposedy“ doma a jelikož mám domácí práce jaksi mimoděk v pořádku( slovníkem teenagerů - „v paži“), sedím u mého notebooku a listuji. Tak touto, rádoby vtipnou formulací, jsem odstartoval svůj první pokus a zkoušku svých slohových schopností Admin to schválil, v příslušné rubrice dal na nástěnku a jak mile předpokládal - jsem Váš. Sliboval jsem "krev, pot a slzy"....no to je blbost Winstone, sliboval jsem titulky, jak radil admin, mírně provokující ba co více, nebudu "trošinka", provokující. A je to tady. Čekáš adrenalin a diskuzi, budeš mít, chocholoušek čeká.

Chtěl bych poděkovat rodičům, že jsem se narodil, základní škole za psaní a počítání, Buzuluku Komárov za vyučení, průmyslovce za maturitu, straně a vládě .....pardon, já zapomněl, že nejsem na molu nějaké show, já bych děkoval rád a dlouho, to umím. Tak alespoň malé poděkování za milou podporu od paní Ludmily a od prvních diskutujících. Asi jsem měl kliku, že ostří "rowdies" diskuzí nenavštěvují první pokusy budoucích blogerů. "Selanka" skončila a "vzhůru ke strojům", použiji-li zklidňující výrok "mojí" blogerky. Přemýšlel jsem, čím si získat budoucí čtenáře. Je mnoho možností ale kterou zvolit? Budu licitovat nahlas. Jsou témata „laciná“ ale silně provokující – politika. Tak to teda zatím ne. Píši „zatím“, protože jestli chci naplnit výzvu z titulku, budu muset na tu karmu zaútočit i z levoboku. Kde ale sehnat pořádné brnění na tu „řež“, ne, ne, odkládám. Co takhle zdravotnictví. To je trvalá „bomba“- odkládám ale jak jsem zmínil výše“holt“ budu občas muset. Mám to, city typu „Pošta pro tebe“, já si vždycky trochu popláči, neboť tam najdu občas příběhy, které si jaksi naimplementuji na svoji, poněkud zpackanou část života. Ale zase mě to posílí ve vědomí, že moje problémy jsou „brnkačka“ proti některým televizním „showmanům“. Odkládám. Téma „lidská závist“ je nekonečné a vylepšil bych to o naši „českou“ verzi. Už se těším ale zatím odkládám. Abych jenom nesliboval, měl bych dnes malou ochutnávku. Je fakt, že musím občas a mírně prozradit něco ze své intimity ale, a opět použiji radu mé „oblíbené“, země se nepřestane točit a pokud jsme „veřejně“ činí, musíme to vydržet. Mám, a asi nejsem ojedinělá výjimka, „zlozvyk“, který spočívá v nepřetržitém a permanentním poslechu rádia. Když píši nepřetržitém, neberte mě za písmo, občas sleduji i televizi a přijímač má smůlu. Dokonce jsem se musel pořídit i přijímač k posteli, který se sám asi za hodinu vypne(velmi perfektní funkce). Při poslechu střídám a měním stanice dle nálady a dle programového schématu oněch stanic – nic neobvyklého. A jsem u tématu: Česká soutěživost!! Manažeři v rozhlase jsou šikulové. Vhodným vkládáním různých soutěží či otázek včetně diskuzí, obratně uhodili na citlivou povahu některých posluchačů a tito se stali „závisláky“, čekateli na tlačítkách telefonů – šťastlivci, jenž se protlačí do éteru a získají nějakou „cetku“ ve formě knížky, balíčku, CD atd. Existují i exhibicionisté, kteří mají perfektní fígle jak toto docílit a rozhlas musel proti nim použít složitou technickou úpravu. Jó na nás "čecháčky", nikdo nemá, už i toto umí někteří filutové obejít. Volají po půlnoci, kdy to hlídač v rozhlase asi vypíná. Obdivuji, jak dokáží diskutovat na jakékoliv téma a jak toto vnucují národu. Ještě že má rádio vypínač nebo ladící knoflík. Samostatnou kapitolou je soutěž na nejmenované stanici. Je určena pro školní děti a kdo myslíte, že za děti odpovídá. Chudáci děti, někteří ještě neumí lhát a na bezelstnou otázku moderátora o poradci „prásknou“ rodiče či hodnou babičku. Komentujte, prosím. Samozřejmě se omlouvám všem soutěžícím, kteří absolvují těžké vědomostní soutěže. Tyto obdivuji a čerpám životní moudra. Mohl bych to rozvést k dokonalosti, nebojte, bude dost času, nechci abyste se napoprvé moc unavily čtením. Teď mi při psaní „cvrknul“ do čela další oříšek. Jdu ho rozloupnout. Tak ahoj všichni. Jiří PS: Za ten nadpis v článku to v diskuzi řádně „schytám“, zasloužím si tu „nadutost“ potrestat, trošku mě inspiroval jistý barevný politik. Zároveň se omlouvám diskutujícím - nemohu děkovat, chybí mi ty "zatracený" dukáty.