Moje první láska

Bylo, nebylo. V jednom zapadlém městečku, které byste na mapě asi jen těžko hledali, žila malá holčička. Jmenovala se Eliška a bydlela se svým tatínkem, který pracoval jako řadový dělník v továrně. Brzy vstával a domů se vracíval až pozdě v noci. Ale i přes jeho veškerou píli byli velice chudí. Eliška to moc dobře věděla a uvědomovala si, že nemůže mít každý týden nové šaty, stejně jako ostatní dívky v městečku. Ale přesto měla jedno přání. Každý rok krajem projížděl cirkus. Vždy to pro obyvatele města byla velká slavnost a ještě dlouho po jeho odjezdu si o tom povídali. Elišky tatínek však nikdy neměl dostatek peněz na to, aby se tam mohli společně podívat. Jednou, v den Eliščiných osmých narozenin, se ale tatínkovi podařilo získat 2 lístky od starého pána, kterému ten den pomohl.  

Barbora DerflováMiss Maturantka

Eliška byla jako v sedmém nebi. Všude plno klaunů a zvířat, která ještě nikdy neviděla. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Ke konci cirkusáckého vystoupení se v celém hledišti setmělo a rozsvítila se pouze dvě malá světýlka nahoře u stropu. Tam se po chvíli objevila postava krásné dívky v bleděmodrých šatech, která se pomalu spouštěla po lanech dolů a prováděla při tom nádherné akrobatické kousky. Když sestoupila na zem, začala hrát pomalá hudba a dívka začala tančit. Eliška nikdy neviděla nic tak překrásného. Užasle ji sledovala, každý její pohyb se jí zdál dokonalý. Na konci se jí hrnuly do očí slzy štěstí a nadšením ani nemohla přestat tleskat. A v hlavě se jí zrodil nový sen - stát se tanečnicí.

Tatínek chtěl pro svou dceru vždy jen to nejlepší, a když ji jednou uviděl na zahradě, jak zkouší napodobit to, co viděla v cirkuse, rozhodl se, že ji přihlásí do baletní školy. Věděl, že to pro ně nebude jednoduché, a  že bude muset o to více pracovat, aby jí mohl taneční hodiny zaplatit. Ale pokaždé, když ji uviděl tančit a spatřil její šťastný výraz ve tváři, ničeho nelitoval. Eliška se za nedlouho stala nejlepší baletkou ve městě, a tak ji její učitelka přihlásila do mezinárodní soutěže tance. Dlouho tvrdě trénovala, vše ji bolelo, ale ani jednou nepomyslela na to, že to vzdá. A její snaha se vyplatila. Na soutěži byla jednoznačně nejlepší a získala si tak pozornost všech přítomných. Netrvalo dlouho a stala se nejlepší a nejžádanější tanečnicí. Teď to byla ona, která v krásných šatech proplouvala jevištěm v záři bílých reflektorů a malé dívky k ní nadšeně vzhlížely a chtěly být jako ona.

Ptáte se, co mám s touto dívkou společného? Je to právě ona vášeň k tanci. Zamilovala jsem si ho, když mi bylo asi 5 let a moji rodiče mě přihlásili do baletní školy. Milovala jsem pocit, kdy stojím trošičku nervózně na jevišti a poslouchám potlesk přicházející z nadšeně jásajícího hlediště. Nezůstala jsem však pouze u baletu. Chtěla jsem toho vyzkoušet více, a tak jsem se po čase dostala ke společenským tancům, které mě nesmírně nadchly a zůstala jsem jim věrná víceméně do dneška. Tanec byl mou první láskou a stal se součástí mého života. Stal se pro mne zábavou, odpočinkem a činností, která mne naplňuje a cítím se při ní svá. A i když vím, že za dokonalou tváří usmívající se tanečnice na parketě se skrývají hodiny dřiny, bolesti a slz, věřím, že tanec dokáže změnit někomu život, stejně jako Elišce.

Barbora Derflová (finalistka č.10)

Profil autorky najdete na webu Maturantka roku 2014. 

Váš hlas tato finalistka získá tehdy, když pod jejím textem kliknete na tlačítko karmy článku. Autorka příspěvku, který bude mít nejlepší hodnocení čtenářů a členů redakce, bude mít možnost absolvovat stáž v redakci iDNES.cz.