Proč nemá Praha podlézat Číně? Ani za pandu!

Ve čtvrtek 25. 2. 2016 bude primátorka hl. města předkládat na jednání zastupitelstva hlavního města Prahy materiál s návrhem na formalizaci vztahů hlavního města Prahy a Pekingu na úroveň sesterských měst.

Foto

1 fotografie

Cílem má být podle důvodové zprávy spolupráce v oblasti obchodu, cestovního ruchu, kultury, vzdělávání, zdravotnictví, dopravy či spolupráce zoologických zahrad.

Spolupráce mezi městy je sice normální věcí, ale v případě země, která má dlouhodobě problémy s dodržováním lidských práv, je potřeba být velmi ostražití. O to více, když je v textu dohod věta v bodě 3:  “Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“ Tedy zastupitelé Prahy mají začít mluvit do dějin a přistoupit na jednostranný požadavek? Pokud máme totiž jednat s Pekingem o teritoriálních požadavcích Číny, tak můžeme přeci jako Praha chtít uznat nějaké území, které historicky náleželo k zemím Českým?

Já jsem ale toho názoru, že ne. Na tento požadavek Pekingu pro Čínu přeci Praha přistoupit nesmí. Nejsme zde na trhu, ale bavíme se o pošlapávání lidských práv a následcích invaze komunistické Číny do Tibetu, který si každý rok symbolicky připomínáme vlajkou pro Tibet. A uznání požadavku v návrhu dohody ve věci Taiwanu se rovná rezignaci na již vyvinuté úsilí na podporu Tibetu a zapomenutí na desítky tisíc obětí.

Jsem totiž přesvědčen, že možnosti širší spolupráce v oblasti obchodu, cestovního ruchu apod. nejsou ani náhodou vyvážitelné v rámci pražské rezignace na držení základních hodnot. Navíc ekonomická spolupráce funguje i bez dohody, turisté do Prahy z Číny také cestují hojně i bez dohody, a pokud jde jen o to dostat do Prahy pandu velkou, tak je třeba dodat, že v pražské ZOO již panda je, červená sice, ale je.