Deptokracie není jen o dluzích, aneb ČR žije na energetický dluh

Jeden z mých intelektuálních guru Václav Cílek v nedávno uvedeném dokumentu „Vyprávění o lese“ Ljuby Václavové použil pěkný termín – deptokracie. Jde o typ společnosti, která dělá různé dluhy, aby si mohla dnes žít dobře, za cenu toho, že tak ve skutečnosti žije na úkor budoucnosti.

Pojem deptokracie byl poprvé zmíněn ve filmovém v dokumentu z roku 2011 řeckých autorů, který logicky popisuje především důvody řecké dluhové krize. Bylo by však chybou, aby byl tento termín spojován pouze s finanční krizí a obavou ekonomů a politiků o budoucnost státního hospodářství a stabilitu trhů. Deptokracie totiž má důležité přesahy do ostatních aspektů našeho života – např. v energetice.

Fosilní paliva a jádro: ČR žije na energetický dluh

Nechme nyní stranou ideologické debaty o jádru, ale jen suše shrňme fakta. Ukládání jaderného paliva zatím nikdo definitivně nevyřešil (snad krom Egypta, kde jim jaderný materiál z rozestavěné jaderné elektrárny prostě zmizel (viz odkaz zde)). To ale asi není ideální řešení. Prodlužováním klinické smrti jaderné energetiky pouze přenášíme závažná biologická rizika a finanční zátěž na budoucí generace, které budou velice draze řešit, co s jaderným odpadem a s odstavenými elektrárnami, a kde vzít peníze na sanaci starých zátěží z těžby uranu (viz např. cca 31miliardy nedávno schválených na další sanační práce ve Stráži pod Ralskem.) Opravdu bych raději viděl tyto peníze někde jinde, ale díky minulým rozhodnutím, která nám vytvořila dluh do budoucnosti, nyní není na výběr a kyselinami rozsáhlé části devastované země část prostě vyčistit musíme (viz odkaz zde.)

Pokud si u jádra uvědomíme, že naší společnosti generuje dluhy na desítky či stovky let dopředu u sanací po těžbě a na stovky tisíc let při skladování paliva, tak u uhlí je problém budoucích dluhů spojen nejen s devastací krajiny, ale především s výrazným příspěvkem ke klimatickým změnám. U druhé oblasti je to faktor nelehko přesněji spočítatelný, nicméně ztráty lidských životů (odhad pro Evropu je cca 25 000 ročně) a poškození ekosystémů způsobených klimatickému změnami dosahují extrémních hodnot. Uhlí (a ropa) jsou přitom hlavními producenty proklínaného CO2… Proto platí, že čím déle budeme pálit uhlí a vyvážet dnes elektřinu, tím více doplatí naše děti na problémy spojené s adaptací na změny klimatu. A i u nás budou za několik desítek let např. mnohá zimní střediska zet prázdnotou, protěže nebude na horách v zimě sníh… např. třeba ani na Šumavě, kde dnes místní bossové plánují výstavbu lanových drah.

A přitom cest jak se vyhnout spirále dluhů, budoucích škod a zaostání ekonomicky je v energetice více než dost. Pochopila to EU, pochopila to většina západních ekonomik, začínají to chápat třeba i v Číně. ČR ale zatím díky současné vládě chystá jednak výrazné omezení pro obnovitelné zdroje energie a masivní podporu jádra i rychlého využití uhlí. Tedy na úkor rychlých zisků zatíží stovky budoucích generací. Jde tedy stále o vládu rozpočtové odpovědnosti?

doplnění autora:

Článek byl napsán na PC odebírajícím energii pouze z obnovitelných zdrojů