Volání po resuscitaci politických stran?

V poslední době se v našem veřejném prostoru objevily z několika zdrojů výzvy k znovuoživení politických stran

Vyjádřil se tak před časem Petr Pithart a nyní v závěru manifestace na Letné i její svolavatel a předseda spolku Milion chvilek pro demokracii, Mikuláš Minář. Oba mají v zásadě pravdu, historie ukázala, že bez funkčních politických stran nelze uskutečňovat skutečnou demokracii. Ale tenhle problém nevznikl ze dne na den. Za 1. republiky tu působila celá řad politických stran. Nebyly ani tolik ideologické, ale sdružovaly a hájily zájmy spíše profesní, stavovské a národní. Pravda, té ideologie bylo trochu více na levici, zejména komunisti byli vyloženě ideologičtí. Strany zdaleka nebyl dokonalé, jako nebyla dokonalá ani první republika, ale měly určitou tradici a představovaly politickou stabilitu. Tu podporovala i rodinná tradice členství v nich.

První ránu politickým stranám přinesl Mnichov. Vytvořily se jakési dva bloky ale nešlo ani tak o klasickou stranickou politiku, ale spíš o národoveckou záchranu toho, co by se zachránit dalo. To by se dalo po válce napravit, kdyby rozhodující ránu svobodné soutěži politických stran nezasadil Beneš a jeho tým v Londýně. Z osobní zášti a z chamtivé představy o tom, jak si hezky rozeberou voliče ostatních stran, rozhodla exilová vláda o tom, že řada stran není podle nich dosti „salonfähig“ a nezaslouží si další existenci. Šlo především o nejsilnější předválečnou stranu – agrárníky a o živnostníky. Téta ostudná a zhoubná představě se líbila pochopitelně komunistům, ale skandálně pro ni byli nejen levice – tedy socialisté (jak „demokratičtí“ tak i „národní“), ale bohužel i středoví Šrámkovi lidovci. Takže po válce už zde skutečná pluralita stran nebyla. Fungování stran bylo znemožněno celých 50 let.

A po zhroucení se komunismu naneštěstí ještě vznikl hloupý slogan: „Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny“, který jen přibrzdil rozvoj politických stran. Navazující i nové strany nedokázaly zaujmout a přitáhnout lidi, ochotné pracovat nejen pro svůj benefit, ale především pro svou zem. Proto jsme bohužel na tom tak, jak jsme.