Mám příležitost pozorovat naše pohraniční oblasti jak v místě, kde žiji, tak i při svém cestování po naší krásné vlasti. A současně se k tomu obrazu přidávají demografické studie, průzkumy a koneckonců i volební preference.
Znám poněkud blíže Jižní Čechy. pak Čechy severní. A v obou oblastech může pozorovatel dost přesně poznat, zda dotyčná ves či městečko byly v tzv. Sudetech, zda jde o oblast ze které byli po roce 1945 právem silnějšího vyhnáni obyvatelé, kteří tu žili po staletí. Předesílám, nebyli to nájezdníci, okupanti, přišli na pozvání českých panovníků. Po roce 1945 začal pokus o nové osídlení v představě, že se tak vyřeší jeden problém, tedy národnostní. Ten sice ustal, ale vznikl jiný, stejně neřešitelný - tentokrát sociální. Zmizela řada vesnic (mnohdy je připomínají na jaře kvetoucí ovocné stromy v lese), výstavné selské statky jsou stále v desolátním stavu, zejména v Severních Čechách. A kdybychom neměli chalupáře, bylo by to ještě tristnější. Ale největší škody jsou společenské. Krajina plná stale nezakořeněných obyvatel, s nižší úrovni vzděláním a o to vyšší frekvencí alkoholismu, sociálně patologickych jevů a podobně. A aktuálně - vidíme i markantní rozdíly třeba ve volebních preferencích
Násilné přesný národů jsou zřejmě špatným řešením. Líbily se Stalinovi, Osmanům, i Hitler vymýšlel, kam s Židy ale to jsou evidentně odsouzeníhodné praktiky. Francouzi na to šli jinak a volili další způsob co s menšinami. Asimilace. Pravda, jejich pofrancouzšťování mělo dost násilný postup, ale nechalo lidi ve svých regionech a dnes se v Provenci nebo třeba Bretani opět oživují tradice bez separatismu. V Alsasku jsou německá jména měst i příjmení, ale jsou to Alsasané a současně Francouzi.
Dobrých příkladů je bohužel nemnoho. Ideální je Švýcarsko se svými 4 jazyky a kantonálnim uspořádáním a Jižní Tyroly, kde již také vyprchal separatismus a oba jazyky zde v poklidu žijí a třeba i to Alssasko. Myslím, že můžeme jen závidět .
