Ke včerejší tragedii se logicky objevuje řada tak či onak zaměřených komentářů. Nebudu zde rozšiřovat řady těch kteří to berou jako příležitost ke kritice toho či onoho opatření. Jde mi o něco úplně jiného.
Ano, nechce se tomu stále uvěřit, ale i u nás se stalo apokalyptické neštěstí. V prvé chvíli jsme přirozeně většinou zmlkli v nastalé hrůze. Pak často následují úvahy o tom, jak takovým činům zabránit či hledání chyb ve zvolených postupech. Ale ta prožitá tragedie má ještě jeden rozměr. Je jím zlo mezi námi a v nás. Nepočítáme se zlem jako se skutečností. Snažíme se vše, tedy i taková zvěrstva, racionalizovat a hledat nějaká přirozená vysvětlení. Takže spekulujeme o různých příčinách. Tedy třeba o vlivu duševních chorob, nepříznivého dětství, šikany okolí, těžké ekonomické situace, strachu ze změn podnebí a dalších a dalších důvodech. Jenže bohužel zlo existuje a je v našich srdcích, jak se už píše třeba v knize Genesis: "... i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé..." (Genesis 8:21). Moderní člověk bohužel přestal prožívat a uvědomovat si existenci zla ale i Zlého. Odsunul ho někam do pohádek, s přitroublými čerty, které nakonec ošálí nějaký chytrý Honza - a to doplácíme na to. Ano, přiznejme si, že i v každém z nás je sklon ke zlu. Pokud jsme k sobě alespoň trochu upřímní a poctiví, nezbývá nám než si to přiznat. Ten náš vnitřní boj se svým zlem je asi to nejlepší co můžeme jako prevenci dělat. A nejsme na to sami, máme na to i patrona, archanděla Michaela.
