Jsou to myslím spojené nádoby. Zlo vede k destrukci či poruchám osobnosti, které mívají i psychiatrickou diagnózu. To ovšem automaticky neznamená zbavení osobní odpovědnosti. A jsou psychiatrické diagnózy, u nichž je nutné společnost před daným jedincem chránit, i když jeho odpovědnost může být snížená.

Zajímavá debata o válce na Ukrajině s Tomášem Holubem, Martinem Ocknechtem a Martinem Kroupou; je v ní zmínka i o možné souvislosti s ďáblem:

https://www.youtube.com/watch?v=aM53H6JRZGE

Ďábla bych nechal spát. Ostatně vysvětlit jednání některých potentátů posedlostí ďáblem by byla také polehčující okolnost. Ale máte pravdu v tom, že tam, kde stačí psychologie netřeba sahat k psychiatrickým diagnózám.

Na druhou stranu je fakt, že některá lidská počínání se tak vymykají normálu, že nazvat je šílenými lze omluvit.

Podstatné je, zda ten, kdo ubližuje a škodí druhým, ví, co činí. A to většinou ví, a proto je i trestně odpovědný. Touha po moci a dominanci není ještě nemoc v pravém slova smyslu, i když s ní může hraničit (sadismus, v němž je uspokojení dosaženo absolutní mocí nad druhým člověkem)

Ještě to může být tak, že se sem občas vtělují démoni ze světa za oponou, to se pak divíme, co tady vyvádějí, a požívají se tyhle pojmy - ďábel, běs, satan, zvíře...zběsilý, šílený atd. Třeba jedinci, kteří chytají lidi, potom je mučí a pojídají patří do této kategorie, kterou je lepší nepotkat. Nakonec Tolkien běsovský svět popsal a Peter Jackson geniálně nafilmoval.

Ústav pro padlé dívky? To ještě existuje? A s tím Satanem: když řekneme, že někoho posedl Ďábel, šup a jsme zpátky ve středověku. Zavedeme zase vymýtání a výslech na mučidlech?

Samozřejmě, že existuje, jen se to jaksi moderně jmenuje Výchovný ústav...