Ukazuje se, že koalice, kterou jsem volil, a jaksi ji považuji za svou, udělala fatální politickou chybu.
Je smutnou skutečností, že koalice Spolu nedokázala vygenerovat svého jedinečného kandidáta, kterého by podpořila do volby presidenta České Republiky. Jistě, nabízí se zde náš typický problém: "nejsou lidi" (ostatně se zdála být podobná potíž při nedávném hledání pražského arcibiskupa). Nicméně podpora tří vynořivších se kandidátů je ale podivným dortem, který pekli svého času v Čapkově pohádce pejsek s kočičkou. Je to vlastně docela šílená cesta, jak rozmělnit hlasy svých příznivců pro tři uchazeče. Dá se pochopit, že při úvahách o tom, koho podpořit, přicházel v úvahu odpor části voličů Spolu k předlistopadovému lampasákovi a členu KSČ, pro část elektorátu se pak snad mohla zdát paní Nerudová poněkud "woke", či příliš mladá. Ale proč nakonec nedošlo k výhradní podpoře Pavla Fischera, to mi hlava nebere. Konzervativní politik, přitom s nezpochybnitelnou minulostí. Vadilo snad, že se nestydí hlásit ke křesťanství a praktikovat svou víru? Pokud by tohle ovšem mělo vadit pravicovým stranám, tak si dost dobře nemohou říkat pravicové a konzervativní (stačí nahlédnout do definice u pana profesora Scrutona). A byla-li obava z neúspěšnosti vlastního kandidáta, bylo by to horší než omyl, protože to by byla zbabělost.
Myslím, že se koalice v této věci dopustila osudné chyby, která se jí jen vymstí. Statečnost se vždy cení. Škoda příležitosti.
