Není lépe, držet se svého?

Tuším, že moje úvaha se nebude líbit nadšeným multikulturalistům, a že proto schytám zde od pokrokářů své co proto - nevadí, unesu to.

K téhle úvaze mně přivedla nedávná nešťastná událost v krefeldské zoologické zahradě, kdy se několika dámám podařila za pomoci orientálního lampionu štěstí způsobit nepříliš šťastné upálení desítek zviřátek. Přiznám se, že jsem vůbec poprvé slyšel o této orientální tradici vysílat zapálený oheň do vzduchu a čekat kam to šťastně spadne (a udělá radost pyromanům). A v této souvislosti je možné si vzpomenout, jak bezhlavě přejímáme řadu zvyků a obyčejů, které jsou naší české kultuře cizí. Začíná tu už v mnohých školkách, kde jsou dětem tlačeny strašidelné slavnosti Halloween, místo aby se jim zde řeklo, že je v naší tradici zajít na Dušičky na hřbitov vzpomenout či dokonce se pomodlit za své předky. Místo štědrého Mikuláše s andělem a čertem se zde stále častěji prohánějí a děti straší jacísi zdivočelí Krampusové z Tyrolska. A posílání svíček lampionem je pak již úplná magořina. Bolševik se nám pokoušel zavádět zvyky ze široké Rusi a odolali jsme. Máme dost vlastních českých tradic (opomněl jsem například vánoční a velikonoční koledování), které je dobré udržovat, cizí si myslím, neopotřebujeme poníženě importovat.