Na okraj „posledních slov“ TGM

Nechci komentovat samotný průběh show, která mi neodbytně připoměla Cimrmana, ale zmíním jeden detail.

Jde mi o onu poznámku, která i historičku poněkud zaskočila. Ano o onu zmínku o německých spoluobčanech naší republiky. Prozatím to bylo přeloženo a zvěřejněno slov: „Němci by s námi měli zůstat“. Vnuká se mi myšlenka, zda se i v okruhun presedenta nebjevovaly myšlenky naějaké jiné upořádání. Přicházely by teoreticky v úvahu buď dosti sporná a nestátotvorná autonomie německojazyčných území, odstoupení těchto oblastí Německé Říši a nebo později uskutečněné vyhnání. Kde se mohly takové úvahy objevovat? Napadá mne okruh tehdejšího ministra zahraničí E. Beneše. Ostatně provalila se jeho poněkud vlastizrádně vypadající tajná aktivita (utajená mise ministra Nečase z 5.9.1938), spočívající v ochotě vydat Říši území s 2 miliony Němců. Dějiny šly jinak a stejný Beneš nakonec volal po „vylikvidování“ Němců u nás. Buď jak buď, skutečnost že i na „smrtelné posteli“ cítil TGM potřebu zmínit korektní a rovnoprávný vztah k našim Němcům naznačuje, že jakési úvahy v tomto směru byly možné.