Na margo čínské chřipky

Samozřejmě, že vím, že epidemii respiračního onemocnění, přišedší nám z komunistické Číny nepůsobí chřipkový virus. Leč klinicky se to chřipce podobá a tak je takové pojmenování srozumitelnější, byť ne zas tak etiologicky přesné.

V záplavě tolika hysterických informací o této chorobě, kdy se člověk obává, že na něj zprávy vyskočí i z pračky nebo ledničky, jsem původně ani neměl chuť se vyjadřovat. Chtěl bych ale upozornit na jednu věc. Zatím co politici si honí své ego a preference na zoufalé snaze, představit národu jak nás ochrání (drobet ve smyslu Nohavicovy písničky o panu presidentovi), je každé vystoupení či zpráva od lidí, kteří problému opravdu rozumí, tedy od infektologů, epidemiologů a mikrobiologů, mnohem střízlivější a klidnější. Bohužel takové informace nejsou pro média dosti strašidelné, a tak zanikají v oné vřavě. Systémovým problémem, je to, že místo toho, jak situaci zvládnout, převládá snaha o to jak šíření zas každou cenu eliminovat, drobet ve smyslu starého dobrého hesla: "Poručíme větru dešti!" Posledním výkřikem této taškařice je akce vysílání jakýchsi posádek k odebrání výtěru z krku. Kausální terapie sice možná není, takže pro příslušného pacienta to nic nezmění (pokud jich bude moc, tak stejně zůstanou doma, protože lůžkové kapacity infekčních oddělení nejsou neomezené).  Karanténa je účinná také jen při výskytu ojedinělých nálezů a její stoprocentnost je technicky dosti sporná. Jistě účinnou metodou je to, co se dělá u slepičích nákaz - tedy obklíčení ohniska a vybití všech ptáků, ježe u lidí je toto řešení dosti neschůdné. Lépe je připravit se na zvládnutí respiračních a multiorgánových selhání u zranitelných jednotlivců než vést takovou téměř  sysifovskou kampaň. 

Posledním výkřikem je snaha o monopolizování vyšetření, které podobně jako u dálničních známek, vychází v nestátních rukou podstatně levněji.  

NO, ale místo toho si v médiích hrají pan velkouzenář, právník-zpěvák a paní výživová poradkyně na lékaře...