Miličínský lev mžourá?

Krásné středeční počasí a čínským virem způsobený cestovatelský půst nás přiměly k výletu a objevení krásného koutku naší vlasti. Chtěl bych se s ostatními podělit o hezký zážitek.

Nikdy jsme dosud v Miličíně nevystoupili, snad kromě návštěvy motorestu, ale na mapě jsem objevil, že je tam něco zajímavého v okolí, ostatně kopec zvaný Kalvárie s kapličkou, tyčící se nad  nad parkovištěm, nás už lákal dříve. Včerejší ráno nevypadalo úplně povzbudivě, mlha se u nás dala skoro krájet. Nicméně předpověď počasí byla příznivá, a tak jsme vyrazili hned po ránu. Když jsme vystupovali v Miličíně, tak jako mávnutím proutkem mlha zmizla a začalo krásně svíti slunce. Gotický kostel vypadal imposantně, bohužel byl zavřený, jak je v našich zlodějských krajinách zvykem, tak jsme ho alespoň obešli zvenčí.

Ještě jsme si vyfotili starou faru

a vyrazili jsme po naučné stezce Čeňka Kraupnera vzhůru ke kapličce. Informační panel uváděl podrobnosti o křížové cestě z roku 1796. Její první zastavení začínalo hned za hřbitovem a cesta stoupala na vrchol kopce. Kamenná zastavení jsou vkusně restaurována a udržována Miličínským okrašlovacím spolkem. Tady je alespoň tedy obrázek jednoho z nich.

Cesta není ani příliš strmá, ani dlouhá a za chvilku jsme tedy na vrcholu kopce. Stojí zde centrální kaple Utrpení Kristova, z roku 1748 a opřed ní tři kříže, jako připomínka jeruzalémské historické Kalvárie.

Rádi bychom viděli interiér. Cedule na dveřích připomíná tuzemskou zlodějskou mentalitu a upozorňuje na to, že v kostele nic k ukradení není. Je zamčeno a ani klíčovou dírkou není nic kloudného z vnitřku kaple vidět. Škoda. Cesta pak dál vede ke skalnímu útvaru zvanému Miličínský lev, tvořenému pararulou. Je spjatý s pověstí o blanických rytířích. Má je hlídat a až bude potřeba, vzbudí je svým řevem.

Ano, je velmi turbulentní doba a tak se ho ptám, co na situaci naší země říká. Lev mlčí a je stále kamenný. Ale, přece jen se mi zdá, jako by trochu mžoural. Že by se budil...? No nic, pokračujeme k vyhlídce na vytěžený lom s jezírkem. Z výšky je skutečně krásná podívaná.

Méně krásné je z poničené cedule zjištění o osudu lomu. Peníze, který byly získány na jeho rekultivaci, jaksi zmizely... No a pak už cesta touto částí Votické vrchoviny kolem obce s tajuplným názvem Třetužel na nádraží v Ješeticích. Takže v mezích možností hezký výlet, škoda jen, že není možnost se někde občerstvit jinak, než z donesených zásob.