Potíž je v tom, že medicina není fabrika na šroubky, kde jedna směna za druhou stojí u obráběcích strojů. Není to ani úřad, či obchod, kde může být padla. Je to poslání pomáhat bližnímu a celoživotní učení se.
Mladí kolegové spustili bojovnou kampaň za to, aby netrávili v nemocnici tolik času. Obecně je to lidsky pochopitelné. Bohužel nejde to v řadě oborů moc dohromady s charakterem léčebné péče. Znamená to směnný provoz. Málokdo z pacientů touží po tom, aby ho lékař A v pondělí přijal, lékař B v úterý indikoval k výkonu, lékař C ve středu operoval, lékař D ve čtvrtek zkontrolovat, jak se mu daří. Kontinuita péče se tím ztrácí a je to fabrika. Role ošetřujícího lékařem, který svého pacienta důvěrně zná, se tím vytrácí. Ano je legitimní chtít za více páce větší plat. Prakticky by to znamenalo jen dvě možnosti. Buď zredukovat rozsah poskytované péče, aby se práce rozdělila mezi stávající kolegy, anebo přijmout další – kteří ovšem na trhu práce jaksi nejsou. Druhou možností je pozavírat malé nemocnice a lékaře zaměstnat v těch velkých. A známe, jak každý starosta bojuje právě za tu jejich nemocnici, kterou si v městečku kdysi před 100 lety postavili.
A vytažení argumentu o přepracovanosti ovšem předem znemožňuje řešit problém zvýšení odměny za služby.
Lékaři na Bulovce to navíc vygradovali v boji za to, aby jako zaměstnanci mohli určovat, kdo bude, nebo nebude jejich primářem. Tedy je pokus o jakési řešení formou komuny nebo rady pracujících, tedy třeba bývalého „radničko samoupravljanje“ komunistické Jugoslávie. Zablokováním urgentní péče si vzali bulovečtí kolegové pacienty jako svá rukojmí.
Pokud se týče mladých lékařů, divím se, že oni a ani Lékařská komora, nebojuje za zlepšení přípravy k atestacím. Spousta těch, kteří neaspirují na vedoucí funkce a na centrová pracoviště chce nastoupit do ambulantní praxe. Tito kolegové jsou jen zatěžováni dlouhou atestační přípravou, protože zanikl fungující dvoustupňový systém přípravy. Zvláště se to týká kolegyň maminek s malými dětmi, kde při zkráceném úvazku se příprava může protáhnout až na 12 let.
Opakuji, je zcela oprávněné, aby lékaři měli lepší platy. Jen je třeba vidět trochu dále. Po lékařích budou požadavky na zvýšení platů řetězové. Ostatní personál, učitelé, hasiči, úředníci, sociální služby a vůbec všichni zaměstnanci. A nastalá inflace pak toto zvýšení vymaže. A tom, že se z tohoto napětí raduje opozice, netřeba pochybovat. A myslím, že slouží jako „kanonenfutr“ ambiciosním lékařským odborářům. Vzpomínám na jednoho. Šéf Lékařského odborového klubu, pak Lékařské komory, ministr a nakonec trestanec.
K případným námitkám o neznalosti podotýkám, že jsem pracoval 20 let jako anesteziolog a 31 let jako lékař ZZS. A situace na Bulovce mne mrzí o to více, že tamní ARO si pamatuji, jako školící pracoviště se skvělou mezilidskou atmosférou za vedení Míti Miloschewského.
