Jak málo stačí k radosti národovců

Některým lidem stačí ke štěstí opravdu docela málo. Zřetelně to ukázalo to dnešní rozhodnutí ústavního soudu.

Dnes ráno rozhodl Ústavní soud (nikoli jednomyslně) o tom, že dvě části dlouho dojednávané smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou není v souladu s ústavou. Soudím, že je to škoda, jsme jedna z mále evropských zemí bez takové smlouvy, ale ani mne to moc v naší, dílem ateistické, dílem pohanské společnosti, nepřekvapilo. Nevůle ke katolíkům se tu živila již od doby tzv. národního obrození a bolševik svým „vědeckým ateismem“ pořádně přiložil pod kotel. Ale já se chci zmínit o té obrovské vlně národoveckého „nadšení“ nad rozhodnutím ÚS a o té záplavě nenávisti ke všemu co zavání náboženstvím, křesťanstvím a zejména katolickou církví. Zdá se, že mnoha lidem opravdu stačí ke štěstí málo, jen si trochu zanadávat a vylít žluč. Přitom nevím co ty dva body nekatolíkům vůbec říkají. O svátosti smíření nejspíš mnoho netuší a do archiválií církve také asi hloubat nejdou. A představa, že zpovědnice jsou narvané vrahy a teroristy je značně naivní. Ono to už opravdu není, jako před staletími, kdy si to chtěl zločinec dát s Pánem Bohem ještě do pořádku. No hlavně, že mají některé dušičky radost.