Poslouchal jsem si v rádiu písničky které patřily k mému mládí - Sochu svobody a Guadalcanal a napadaly mne při tom jisté paralely.
Jak by asi reagovala dnešní hyperkorektní a sluníčková Evropa na takový útok, jaký zažily U.S.A. bombardováním Pearl Harboru? Jistě by povstali nejrůznější aktivisté. Bylo by jistě hodně zděšení, pohoršení, verbálního odsouzení, noviny by měly palcové titulky. Spousta komentátorů by hlubokomyslně rozumovala. Prodalo by se mraky svíček, kytiček a plyšáků. Sjeli by se papaláši Evropy a uspořádali by nějaký průvod s nápisy "Je suis...". Ale začalo by se také hloubat nad tím, jestli jsme si to vlastně nezavinili sami, jestli jsme nebyli k té útočící straně oškliví, neměli málo pochopení pro její těžkosti a minulost. Moderní duchovní by začali varovat, abychom se nenechali unést zlobou a nepodnikali nějaké kroky. Anarchoaktivisté by se tajně zaradovali, že jim někdo ubral práci. Proti mobilizaci by se v ulicích pořádaly demonstrace a happeningy. Investigativní novináři by odhalili přípravu nové zbraně a rozpoutaly by šílený mírový ryk. Projevy chránit svou vlast by byly označeny za náckovství a fašismus. Nevím, jestli nepřeháním, a jestli bychom nebyli statečnější. Moc bych si přál, aby to byla jen chmurná vize.
