Dvě tváře dnešních Otázek Václava Moravce

Po delší době jsem se zase přece jen odhodlal přežít Otázky Václava Moravce. Přiznám se, že mne drobet překvapily.

První hodinka na téma stavebního zákonodárství byla dost úděsná. Dvě dámy, z nich jedna paní ministryně a druhá předsedkyní jakéhosi spolku obcí či krajů, se tam vydatně hádaly. Paní ministryně byla šíleně upovídaná, a doslova trpěla logorhoeu, druhá dáma zas jevila mírné známky hysterie. Jediný účastník, který se dal poslouchat, byl odborník na správní právo advokát Svoboda, který věcně, klidně a bez emocí usvědčil paní ministryni z řady omylů a nesprávných tvrzení.
O to více mne překvapila druhá polovina pořadu. Přiznám, nic moc jsem si od ní dopředu nesliboval. Ani jeden z přizvaných politiků nemá nějaké mé osobní obzvláštní sympatie. Témata byla sice poněkud obehraná: audit, Babiš a volební preference. Přesto se tahle druhá část dala přečkat bez narušení duševní rovnováhy. Politici mluvili celkem věcně, neútočili na sebe, neskákali si nadmíru do řeči. Dokonce se dokázali i shodnout na tom, že vlastně premiér by se vyhnul těmhle svým problémům, kdyby se vykašlal na dotace. Byl to příjemný a kultivovaný opak prvé hodinky.