Většinou se zde v příspěvcích setkáváme s různou mírou lamentace, či přímo rozhořčení. Mám radost, že se mohu tentokrát podělit s ostatními o docela příjemný pocit, který ve mně vyvolala druhá hodinka dnešní OVM.
Přiznám se, že jsem od dnešní besedy moc nečekal. Představa mudrování tří úctyhodných pánů mne nenaplňovala žádným zvláštním nadšením. Navíc pana profesora Bělohradského jsme měl v paměti zafixovaného jako poněkud rozvlékavě se vyjadřujícího levicového filosofa. O to víc mne dnes příjemně překvapil. Brilantně rozebíral neduhy dnešní situace a potíží Evropské unie. Vnášel zajímavé pojmy jako demokracie "od" a demokracie "k". Podnětná byla i jeho analýza pojmu veřejného prostoru. Na rozdíl od Petra Pitharta zdaleka nepodléhal pesimistickým vizím budoucnosti. Prostě radost ho poslouchat. Naopak Petr Pithart dost chmurně lamentoval nad vyhlídkami a připadalo mi, že komunismus jeho mládí do jeho mysli přece jen vryl hlubokou a trvalou brázdu. Opakovaně zde horlil proti "globálnímu kapitalismu", proti rozdílům mezi lidmi a vrcholilo to jeho obhajobou téměř komunistického Bernieho Sanderse s jeho Progresivní Internacionálou. Ale účast střízlivě vystupujícího profesora Kopeckého z Nizozemska přispěla k velmi dobrému pocitu z této chytré besedy.
