České potraviny jsou označeny mnoha značkami, v nichž se spotřebitel vůbec nevyzná. Nejrozumnější je zjistit si složení výrobku.
Snad jen český česnek je vyjímkou a jako jediný zárukou kvality. Při nákupu masných produktů je rozhodující první položka ve složení dané potraviny. Nejhorší jsou snad kuřecí párky, obsahující necelou třetinu hovězího masa. Některá hotová jídla- bramborový guláš, lečo a další, obsahují jen 24% procent hovězího masa. Při ochutnání tohoto masa zjistíte, že nejde o skutečné maso, ale o tzv. "výrobní maso". Ve skutečnosti jde doslova o umělou hmotu, kdovíjak vyrobenou. Že se díky zdražování stávají z velkých rohlíků postupně minirohlíky, je zbytečné psát. Pokud jde o výrobu masa, plněného vodou, jde bohužel o zcela běžné zpracování masa. Zde je vina v supermarketech, které tlačí výrobce velmi nízkou cenou k takové nekvalitě. Je také kardinální chyba, že v roce 1992 byly zrušeny velmi přísné hygienické normy z minulého režimu, určené pro vysokou kvalitu při výrobě potravin. Nějak jsem si vzpomněl na starší film s Luisem de Funesem ve výrobně umělých potravin. Nelze zapomenout na český televizní seriál, kde se vyráběly amarouny. Nikdo z nás nemohl tušit, že dnes se tyto amarouny stávají běžnou potravinou. Jak je možné, že EU, místo aby chránila zákazníka, jak kdysi sliboval soudruh Telička, kašle na českého zákazníka a vymlouvá se, že máme jiné chutě? Opravdu je česká potravina zárukou kvality?
