Neziskovky dávají vládě tento návrh. Seznámím vás s některými návrhy Migračního manifestu. Chceme podpořit kulturní rozmanitost, přispět k rozvoji kultury, respektu, odpovědnosti a otevřené občanské společnosti, která zajištuje
přístup k demokratickým právům všem lidem bez rozdílu. Chceme poukázat na zásady netrestat uprchlíky za neoprávněný vstup na území. Požadujeme, aby při spáchání trestného činu byla aplikována přiměřenost. ČR by měla usilovat o zachování volného pohybu v rámci EU včetně států, které nejsou součástí Schengenu a podpořila jeho rozšíření i na občany třetích zemí, kteří mají v některém z členských států trvalý pobyt. Pravidla současného imigračního systému EU mnohým pracujícím migrantům z třetích zemí znemožnuje k sobě přivést vlastní rodinu. ČR nesmí bránit slučování rodin z důvodů finančních či integračních, např. kvůli neznalosti jazyka. Imigranti často nemají jinou možnost než vstupovat do hostujícího státu bez dokladů. Je neudržitelné, aby okolní země měly několikanásobně víc žadatelů o ochranu na počet obyvatel než ČR. Požadujeme, aby ČR posilovala právní možnosti legálního vstupu žadatelů o mezinárodní ochranu na území ČR. Navrhujeme zvýšení dostupnosti vydávání humanitárních víz na ambasádách evropských států, které by dotyčným umožnila bezpečně doletět do EU. Zřizování detenčních táborů mimo země EU považujeme za velmi problematické. Zákaz trestání uprchlíků jen za nelegální vstup je v č. 31 Ženevské úmluvy. Zadržováním uprchlíků je značně ztížen proces následné integrace, neboť dochází k prohloubení prožitých traumat, pocitu odcizení, omezování osobní svobody by mělo být přístupné jen kvůli kriminalitě. Apriorní kriminalizace uprchlíků je nepřípustná. V rámci azylového řízení není zohlednován jejich psychický stav a prožitá traumata. ČR by se měla aktivně podílet na řešení humanitárních krizí vyšším využitím přímého přesídlení uprchlíků z ohrožených oblastí. Považujeme za zásadní přijímat větší počet uprchlíků. ČR musí přijmout spoluodpovědnost za růst globální chudoby a sociální nerovnosti. Obce nevyčlenují na integraci cizinců žádné finance. Odpovědnost za integraci přisuzuje migrantům, kteří nejsou vnímáni jako integrální součást společnosti, ale jako ti jiní, kteří se mají adoptovat. Integraci chápeme jako dynamický obousměrný proces vzájemného přizpůsobování se všech obyvatel. Pro úspěšnou migraci je zásadní, aby integrační politika spojovala všechny obyvatele a stanovovala jejich vzájemná práva a povinnosti. Kraje by měly podporovat obce ve vytváření lokálních integračních strategií finančně, obsahově, personálně. Migranti by měli mít právo hlásit trvalý pobyt na příslušném obecním úřadu. Považujeme za kontraproduktivní vnucovat integraci prostřednictvím neopodstatněného navyšování integračních povinností, hl. v oblasti jazykových či jiných znalostí, které žádný zákon občanům EU nenařizuje. Migrantům s dlouhodobým pobytem by stát měl zajistit takové podmínky, aby byli schopni tuto povinnost splnit. Jako neadekvátní spatřujeme opakované případy odmítnutí udělení státního občanství z důvodů dluhu na zdravotním či sociálním pojištění, který byl už v minulosti splacen. S přibývajícími roky pobytu musí přibývat práva. Za významný integrační prvek považujeme hlavně zavedení postupného rozšiřování politické spoluúčasti pro migranty s trvalým pobytem. Požadujeme legalizaci pobytu osob, které v ČR žijí bez zákonného oprávnění k pobytu. Požadavky na kulturní asimilaci jsou nenaplnitelné. Tato představa o úplné asimilaci zcela brání integraci, neboť jí klade do cesty nesplnitelné a nesmyslné podmínky. Požadavek přizpůsobení se etnicky definované kultuře považujme za neakceptovatelný. Migranti by měli mít možnost se kriticky vyjadřovat k zákonným úpravám či správě věcí. Dlouhodobě existuje disproporce mezi povinnosti migrantů z třetích zemí, hl. těch s dlouhodobým pobytem, přispívat do sociálního systému, a možnost z něj čerpat v nepříznivých životních situacích. Vytěsnění ze sociálního systému napomáhá k sociálnímu vyloučení, zvyšuje zranitelnost migrantů, zvyšuje psychickou zátěž. Migranti ze zemí mimo EU bez trvalého pobytu by měli mít právo na čerpání podpory v nezaměstnanosti, aniž by to ohrozilo platnost jejich pobytového oprávnění. Azylanti by měli mít nárok na přiznání důchodu ve výši, která jim zajistí důstojný život ve stáří. Migranti bez přístřeší by měli mít přistup k azylovým ubytovnám a měli i dostupnou zdravotní péči. Školy stále nejsou připraveny na jazykovou a kulturní různorodost žáků, která je vnímána jako překážka pro začlenění, ne jako nedílná součást různorodé kulturně heterogenní společnosti. Vzdělání by mělo směřovat k větší otevřenosti pro jazykovou a kulturní různorodost. Na školách by se měl rozvíjet mateřský jazyk přítomných imigrantů, cíleně by se měla oceňovat jazyková a kulturní různorodost. Volební právo by mělo být přiznáno všem migrantům s trvalým pobytem v ČR a rodinným příslušníkům občanů EU s přechodným pobytem. Migrantům musí být umožněno stát se členy politických stran. Musí být umožněno vytvoření národních orgánů k zastupování usídlených migrantů na místní úrovni. Migraci považujeme za přirozený fenomén. Migrace a nárůst kulturních různorodosti společnosti sebou nesou příležitosti, obohacení, tak i nedorozumění a konflikty. Obracíme se tímto na politickou reprezentaci. odborníky i na veřejnost, aby stanoviska obsažená v Manifestu zohlednili ve svých postojích vůči migrantům a migraci. Věříme, že otevřená diskuse a sdílení různých pohledů podpoří pozitivní změny v migrační a integrační politice, které z ČR učiní zemi se spravedlivým a předvídatelným imigračním systémem a společností, která umožnuje harmonické soužití lidí z různých kultur. Skutečně tomu věříte?
