Zločincem snadno a rychle

Aniž bychom si to uvědomovali, chodíme po tenkém ledě, který se pod námi může kdykoli nečekaně probořit.

Díl první: Zločin
Když odcházím s nákupem od pokladny supermarketu, zastoupí mi cestu dva policisté. Jeden dvoumetrový a druhý malý (zato agresivnější), a abych prý se legitimoval.
Ten větší mi pak položí podivnou otázku: „Vlastníte kšiltovku Celtic Glasgow?“

„No – ano,“ odpovím popravdě.
„Pak je to on!“ řekne ten malý policista.
„Přiznáváte, že jste předevčírem odnesl bez zaplacení nákup v hodnotě patnácti set korun?“
„Cože?!“
„Na samoobslužné pokladně jste ukradl nákup za tisíc pět set korun!“ vyštěkne civilista, kterého jsem si zatím nevšiml a z kterého se později vyklube detektiv supermarketu.

„Nic jsem neukradl,“ odpovím.
„Tak pojďte s námi,“ řekne velký policista.
„Máš klepeta nebo mám skočit do vozu?“ zeptá se ten malý, ale velký se jen ušklíbne.
Odcházím s nimi a opravdu jen chybí, aby mně ta klepeta nasadili. To je ostuda! Aby mě tak viděl nějaký soused nebo známý. Třeba pan Bláha.
Maně si vzpomenu na scénu z románu Karla Poláčka „Muži v offsidu“, kdy je pan Načeradec strážníkem vyváděn ze stadionu Slávie, kde ztropil výtržnost. Jakožto vážený židovský obchodník se pan Načeradec snaží vzbudit dojem, že strážníka pouze doprovází.
No, mně se to moc nedaří, ale to už vcházíme do nehostinné špeluňky, která je útočištěm detektivů.
Tu ten malý policista vyřkne větu, která mě opravdu nazdvihne:
„Tak skončíme tu komedii, ne?“
„Jakou komedii?! Říkám vám, že jsem nic neukradl. Tohle je v praxi to ‚pomáhat a chránit‘?“ vykřiknu.
„Tak moment,“ řekne ten větší „máme záznam z kamery, který vás usvědčuje. Měl jste tehdy na hlavě tu kšiltovku Celtic Glasgow.“
„Tak mi ho ukažte.“
„No to nemůžeme.“
Chápete? Obviní vás z krádeže a důkazní materiál vám neukážou.
„Já tady nakupuju ob den,“ řeknu už klidněji, „ale nákup je tak kolem čtyř set. Za patnáct sem jsem nekupoval snad nikdy.“
Dlouhán se dívá do účtenky: „Dvě lahve whisky, dvacet piv Starobrno...“
„Dvacet piv?“, skočím mu do řeči, „a ještě k tomu Starobrno!? To bych musel zešílet. A tvrdý vůbec nepiju! Koupím si tak maximálně jednoho Primátora...“
„Jo, ten je tu taky. No hele,“ obrátí se na detektiva, „ na záznamu je jasně vidět, že těch dvacet piv fakt nemá a tu whisky taky ne. To je nějaký renonc.“
„Vidíte?“ řekne mi vítězoslavně ten malý, který mně chtěl před chvílí nasadit klepeta. „To je v praxi to ‚pomáhat a chránit‘.“
Nakonec dojdou k ceně nákupu ve výši 320 korun.
Trvalo to celé asi hodinu, než mě propustili s tím, že dál to bude řešit přestupkové oddělení městské části.
***
Díl druhý: Přiznání hochštaplera Miroslava P.
Na přestupkovém oddělení mi konečně pustili záznam z bezpečnostní kamery, který potvrdil to, co jsem již zjistil kontrolou v aplikaci George, totiž, že jsem nákup skutečně nezaplatil.
Na nákupu jsem se stavil cestou z fotbalového zápasu Dukla – Sparta, který skončil remízou 1:1. Bod jsme zachránili v poslední sekundě zápasu. A uznejte, že bod z utkání se Spartou je úspěch.
Při markování zboží na té samoobslužné pokladně jsem si v mysli přehrával tu poslední sekundu utkání, bezmyšlenkovitě jsem zboží dal do tašky a odešel bez zaplacení turniketem, který otevřel nakupující přede mnou. Jak prosté!

Díl třetí: Nápravná opatření
Jako projektový manažer vím, že takovou událost je třeba zanalyzovat a přijmout nápravná opatření, což jsem učinil:
1. Opatření s okamžitým účinkem: nepoužívat samoobslužné pokladny
2. Opatření k definitivní eliminaci procesů, vedoucích ke stejné události: mindfulness (stav plné pozornosti v přítomném okamžiku).

Závěr
„To máš z toho, že nejsi v přítomném okamžiku,“ řekne mi manželka, když je po všem.
A je to pravda.
„No, víš, myslel jsem u té pokladny na tebe. Že si, až přijdu, sedneme a...“
Ona se na mě tak zvláštně, hezky a shovívavě usměje a řekne: „Ty se z toho fotbalu jednou zblázníš.“
To mě podržte! Ony ty ženy vědí snad všechno...
***
Poz.: Kresby autora