Za humny

Přemísťování hmoty. Letadla krájí oblohu. Vlaky a auta duní krajinou. Stále dál. Stále rychleji. Jak utéct z toho šílenství? "Postavíme druhou, vyšší babylonskou věž. Kdo by myslel na osud té první... " (Budka Suflera: Wieża Babel).

Šli jsme do lesa na borůvky. U "Pětivilek" jsme uviděli pana Čeliše, skloněného pod kapotou staré Škodovky.
„Přátelé, to bylo něco úžasného,“ narovnal pan Čeliš záda, když jsme ho míjeli a celý rozzářený pokračoval: „pocať jsme stáli v modré, průzračné vodě (ukázal někam k hrudníku) a koukali na skály a stejně modrou oblohu.“
Nadšeně a dlouho líčil zážitky ze své úžasné dovolené. Nabyl jsem dojmu, že byl v nějaké daleké zemi, u báječného moře a zasnil jsem se. To by bylo!
„Kde to pan Čeliš byl?“ zeptal jsem se tatínka, když už jsme zašli do lesa a pan Čeliš se opět sklonil pod kapotu.
„V Adršpachu,“ odtušil tatínek.
Později jsem ve škole zjistil, že onen bájný Adršpach leží asi 40 kilometrů od místa, kde pan Čeliš spravoval Škodovku. To bylo v roce 1965.
***
Na cestu, o které bude řeč, dojdu z domova pěšky nebo dojedu na koloběžce. Když tam s manželkou venčíme psy, jedeme autem. Psi jsou již staří a nedošli by tam.
Cesta vede luky a mizí v lese. V pražském listnatém lese, kde najdete akáty, javory, habry, ale i jiné stromy.

***
Podél cesty roste tráva. Je to jílek vytrvalý. Ten rostl i tam daleko a dávno. Proto ho mám rád.
Po nebi plují oblaka. Oblaka plují, mění se a mizí, ale nebe zůstává. Protože je věčné.

Co se to v té trávě červená? Stovky drobných, žlutočervených broučků (ne větších než jeden centimetr). Lezou, poletují mezi stébly. Páří se, užívají sluníčka. Je to páteříček žlutý.
Tady se jeden usadil na květu starčeku. Jeho tělo je měkké. Poznáte ho snadno. Je všude hojný. Ale nebojte, není škodlivý.

Kousek dál, na holou, udupanou zem, pouze s několika stébly trávy, právě dosedl jiný zástupce broučí říše. Vždyť je to mrchožrout housenkář. To je ovšem sympatický a užitečný brouk. Živí se larvami i dospělým hmyzem, pro který si zalétá vysoko do korun stromů, hlavně pod rouškou noci. Proto je teď, v plném slunci, trochu rozespalý.

A tady máme zástupce dvoukřídlých. Na lístku akátu se usadila číhalka srpicová. Na první pohled je, myslím, patrné, že se jedná o dravce. Dospělá se živí menším hmyzem, který chytá obvykle za letu. Dravý způsob života vedou i její larvy. V zemi loví larvy jiného hmyzu a dokonce i dešťovky.
Fííí - a už uletěla.

Z rozpálené cesty vstupujeme do lesa. Příjemný chlad a ticho. Nepřeberné množství odstínů zeleni. A tady, v přítmí, na listech čistce jsou opravdové živé drahokamy. Mandelinka nádherná. A támhle další a další a ještě jedna! Živí se pletivem listů hostitelských rostlin, z nichž často zbyde jen jakési žebroví. Na spodní okraj listů naklade i vajíčka. Larvy se vylíhnou asi za týden a hned se též pustí s chutí do listů. S příchodem podzimu larvy zalézají do země, kde se zakuklí, aby na jaře vylezly v plné kráse nové mandelinky. V mechu a spadaném listí přezimují i dospělí brouci.

Zpátky na sluníčko. V lese už bylo skoro chladno. Na stéblu ovsa sedí krásný motýlek se složenými křídly. Modrásek jetelový. Ten není v posledních letech tak běžný jako dřív. Vlastně už je ohrožený. Škoda, je tak krásný. Pravda, v dnešní době by tu člověk čekal spíš modráska očkovaného,

Tu zvláštní kouli na větvi šípkového keře, velikosti baseballového míčku, nazývají lidé někdy mechovou růží. Je to však hálka drobné vosičky, žlabatky růžové. A řeknu vám, jde o opravdu zvláštní útvar!
Žlabatka naklade vajíčka do pupenu růžového listu. Z nich se brzy vylíhnou larvy, které pupen požírají. V tom okamžiku začne rostlina, z neznámého důvodu, produkovat zvětšené buňky, které kolem larvy postupně vytvoří hálku. A příští jaro se z hálky prokouše nová generace vosiček. A pozor! Skoro všechny jsou samičky – samečků je asi jen 1%. Nejsou totiž k ničemu potřební: larvy se líhnou z neoplozených vajíček! Taková hmyzí „sexmise“, pánové, což?

S večerem přilétá drobný motýl soumračník. Snad metlicový nebo čárečkový. Těžko se to pozná. Tedy aspoň já to nepoznám. Vypadá trochu jako můrka, ale patří mezi denní motýly.
***
Nad šípkovými keři, kterých je tu všude plno, se neslyšně prosmýkl netopýr. Krásný den pomalu končí. Za humny.