X minus pět měsíců

Do epochální události zbývalo právě pět měsíců. Politika je svinstvo, napadlo mě tehdy a pevně jsem se rozhodl, že pro mě nikdy v životě nebude existovat.

Pan učitel Jarolímek se zatvářil skoro slavnostně, když napsal na tabuli ten známý vzoreček. Vždy, když nám sděloval nějakou novou pravdu, míval právě takový výraz. Říkával totiž, že matematikou k nám mluví sám Bůh. Proto je to jediná skutečná věda. Prostě pravda.

„Každý kosmonaut, nebo konstruktér těch úžasných raket, má někde ve své hlavě přihrádku s tímto vzorečkem,“ usmál se pan učitel a pohlédl směrem k naší lavici. Samozřejmě dobře věděl, že já i můj soused jsme celí žhaví do právě probíhajícího projektu Apollo. Když to řekl a když jsem pochopil ten krásný geometrický „důkaz“ vzorečku, pocítil jsem zvláštní vzrušení nebo jak ten lechtavý pocit kdesi v centru svého těla nazvat. Možná právě toto byl jeden ze zásadních momentů pro mé další směřování. Proto si ho dodnes tak živě pamatuji.
Škoda, že jsem to panu učiteli nestačil říct. Možná by mu to udělalo radost.
„Neznamená to však,“ pokračoval pan učitel, „že by ten vzoreček byl jenom pro kosmonauty.“
To aby si ti ostatní nemysleli, že z něho nebudou zkoušeni.
***
Bylo to totiž na začátku března roku 1969, krátce před startem Apolla 9, jehož cílem bylo vyzkoušet všechny důležité manévry mezi lunárním modulem a velitelskou lodí a urovnat tak cestu ambicioznímu cíli celého projektu - přistání člověka na měsíci.
My, kluci, kteří jsme tehdy tím dobrodružstvím žili, jsme se scházeli v malé místnosti pod terasou našeho domu. Na dveře jsem napsal „Space departement DKnL“.
V oněch dnech jsme diskutovali o chystaném letu.
„Je to jen let kolem Země, nic moc. Skoro nuda. Po Apollu 8“ řekl Olin.
Byli jsme zabraní do hovoru, že jsme si ani nevšimli příchodu pana učitele.
Asi nás už nějakou dobu poslouchal. Skoro jsme se lekli, když promluvil.

 „Nemáš pravdu, hochu. Tenhle první let s lunárním modulem, i když jenom kolem Země, bude náramné dobrodružství. Jen si představte, že se McDivitt a Schweickart vzdálí od velitelské lodi na nějakých 200 kilometrů! Lunární modul přitom nemá žádný tepelný štít, takže se nemůže sám vrátit na Zem. Shořel by v atmosféře. Kdyby tam k něčemu došlo, museli by oba kosmonauti doufat, že se Scottovi podaří naložit je k sobě. A bude to vůbec vrchol kosmické akrobacie, mládenci. Já myslím, že to pro kosmonauty bude dokonce náročnější než Apollo 8“.

Pan učitel se odmlčel a pozoroval nás takovým zvláštním, trochu smutným pohledem, na který jsme u něho nebyli zvyklí.

„Já jsem se přišel vlastně rozloučit,“ řekl nakonec.
„Už v pondělí nastupuju na škole v Jaroměři.“
„Ale... jak to? Proč?“ zeptal se Olin.
„C’est la vie,“ odtušil pan učitel a otevřel dveře.
„V tom bude politika,“ řekl Víťa, který z nás byl nejstarší, když byl pan učitel už na cestě.
Politika je svinstvo, napadlo mě tehdy a pevně jsem se rozhodl, že pro mě nikdy v životě nebude existovat.

Pan učitel stoupal cestou, vedoucí mezi holými stromy do mírného kopce.
Ještě se otočil a pokynul nám na pozdrav. Jeho silueta se zmenšovala, až zmizela úplně.
Byl krásný, už skoro jarní den. Podél silnice ležely sněhové krusty a pod nimi zurčely proudy vody z tajícího sněhu. Na jižních svazích se už objevily první jarní květinky.
Předjaří bylo v tom našem Podkrkonoší tak krásné!

Fakta o letu Apolla 9

• Období letu: 3. března – 13. března, 1969
• Posádka: James McDivitt (velitel), David Scott (pilot CM), Russel Schweickart (pilot LM)
• 28. mise v rámci programu Apollo
• 4. let nosné rakety Saturn V
• 3. let Apolla s posádkou
• 1. let s velitelským (CM), servisním (SM) a lunárním modulem(LM)
• Jediný let Saturnu V s posádkou, jehož cílem byla oběžná dráha kolem Země
• První provedení spojovacího manévru mezi velitelským a lunárním modulem
• Lunární modul vykonal šestihodinový „sólový“ let, během něhož se vzdálil od velitelské lodi na 179 km
• Mise byla naprostým úspěchem a významně přispěla k otevření cesty epochálnímu
  letu Apolla 11

Faktické údaje dle knihy: Eugen Reichl - Projekt Apolo, die Mondlandungen