Moc krásné a milé vzpomínky, Miroslave. A z Tvého povídání si beru jedno důležité ponaučení. Matky se vždy povoluji směrem na Trutnov a utahují na Hradec. V mém případě možná i na Pardubice.

Přeji Ti hezké dny.

Dobré vědět..

"Vysoká škola života" se dnes, v té lepší, vzdělané a inteligentní společnosti používá jako dehonestační a zesměšňující argument, tak bacha. 😉🤭😄

Zdravím a tleskám!

Moc děkuji za návštěvu a komentář. Já to vím, pane Jurčáku a i proto jsem ten blog napsal, jako vyjádření svého nesouhlasu s takovým postojem. Zdravím Vás a přeji hezké dny.

Vždy mne potěší a na víkend příjemně naladí Váš poetický příběh. Tento byl ale docela napínavý a už jsem se začal obávat, že to celé skončí bitkou hlava nehlava v rodině Čmuchalových. Naštěstí ale poetika nakonec zvítězila. Holt, kdo umí, ten umí. Jo a tu 1201 kvituji, my jsme jezdili bohužel jen stejšnem. Užijte si víkend, Mirku!

Moc děkuji, Petře. Tak zle to asi večer u Čmuchalu nedopadlo. On to jistě převrátil v legraci. Přeji Vám rovněž krásný víkend.

Jeden umí to a ten zas tohle... a keď si navzájom pomôžeme, tak vieme dohromady skoro všetko...Príjemné spomienky, ktoré vylúdia i nostalgický úsmev na tvári, a i výstižné kresby, čiže príbeh si hneď i vizualizujem, tak mám 3D zážitok, želám pekný víkend.

Moc děkuji za přečtení a milý komentář. Přeji Vám rovněž krásný víkend.

Prima reminiscence.

Mo děkuji.

Momentálně u nás probíhá velká rekonstrukce koupelny se vším všudy. Sehnat dnes šikovné a poctivé řemeslníky není vůbec jednoduché. Naštěstí jednoho šikovného, kamaráda, jsem našel. On a další, ten umí vodu, ten elektriku a ten zedničit a všichni dohromady udělají novou koupelnu. Jestli mají VŠŽ nevím, ale určitě jsou vyučení a někteří i s maturitou. Řekl bych, že školní vzdělání a postupně nabyté životní zkušenosti se vzájemně doplňují. Přeji ti, Miroslave příjemný víkend

Děkuji moc, Viléme za návštěvu a komentář. To je zajímavé- my zrovna děláme fasádu. Přeji krásné dny.

Taky se mi někdy, pane Miroslave, promítají v hlavě dávné příhody. Vystupují v nich hlavně rodiče a sourozenci a také postavičky ze sousedství. Všechny ty sousedy vidím dost zřetelně a živě, i když dávno, dávno živí nejsou, vždyť už tenkrát byli staří. Vzpomínky to jsou veselé, zároveň mi však působí zvláštní smutek, asi z uvědomění, že to všechno je nenávratně pryč.

Tak tatínek byl Miroslav, maminka Květoslava. Nebo Květuše? Už jste kdysi o tom psal, ale zapomněla jsem - bratr byl mladší než Vy?

Moc děkuji za návštěvu a milý komentář, paní Jarmilo. Máte pravdu, je to tak. Maminka byla Květuše a brácha byl mladší, ale už opustil tuto formu Bytí. Přeji Vám krásné dny.

Červený Adler Junior, to byl stroj! Měl jej u nás v ulici pan S.

Děkuji, pane Jiří. Ten náš byl, myslím, tmavý. Já jsem ho nezažil a nenašel jsem ho ani na žádné rodinné fotografií.

Maminka to zařídila a tatínek to odřídil..

Je to tak. Moc děkuji za návštěvu.

Ty ty vzpomínky nepíšeš, ty je kouzlíš. Jsi si jist, že těch 300 zatáček (jezdí se od roku 1936) se v té době již jmenovalo Gustava Havla? Na 300 zatáček Gustava Havla byly přejmenovány v roce 1968.

Vašek

Moc díky, Vašku. No, do Dvora jsme se stěhovali na podzim 1967 a tohle bylo později, takže někdy kolem roku 1968, ale je možné, že se tak ještě ten závod nejmenoval. To už nevím, já jsem to vždycky znal jen pod tímhle názvem.