Výkladní skříň socialismu

a co může způsobit obyčejná sněhová koule, pokud se člověk bere moc vážně a příliš se vžije do své role. Zde do role trestajícího dospělého. Ale platí to zcela obecně. Tak pozor na to.

Kolem silnice je vysokánská hradba sněhu. Já, Zdeněk, Arnošt a Olda jsme úplně nahoře a hledáme „sklíčka“, což jsou takové malé kousky ledu nejrůznějších tvarů. Pak začneme házet sněhové koule do stromu na druhé straně. Já ani nevím, jestli to byla náhoda nebo jsem to udělal schválně, prostě jsem trefil auto, které zrovna jelo po silnici, dole pod námi. Je to Trabant.
***
Trabant je takové malé auto, které má zvuk jako motocykl a vyrábějí ho v NDR.
NDR je výkladní skříň socialismu. Aspoň to říká pan Exner, který je ředitelem tiskárny. Říká také, že „naše lidi klidně zaprodaj své jméno za kopačky“. To by se ovšem v NDR stát nemohlo. No to určitě ne.
***
Řidič zastaví a vystoupí z vozu.

Je to pan Bažant, který se tatínkovi nabízel, že mu sežene pneumatiky. Však jsem o tom nedávno psal. Pan Bažant je maličký, ale tam dole vypadá ještě menší.
„Kdo to hodil?“ zeptá se přísně.

Olda se otočí na Arnošta, Arnošt na Zdeňka a Zdeněk na mě. Já už se nemám na koho otočit, jelikož jsem poslední v řadě. Tak se dívám dolů na pana Bažanta.
„Takže tys to byl,“ řekne pan Bažant. „Polez dolů, já ti natáhnu uši jako prak.“
Díváme se na sebe a mně je ho najednou až líto, že mi nemůže ty uši natáhnout jako prak. Ledaže bych opravdu slezl dolů, ale to bych musel být blázen.
Nakonec zahrozí pěstí a nasedne do auta. Motor škytá. Ale ne a ne naskočit.
„Má vylágrovanou baterku,“ řekne znalecky Olda. Jeho tatínek je automechanik, tak to musí vědět.
Pan Bažant opět vystoupí a pohlédne – tentokrát přátelsky - nahoru.
„Mládenci, mohli byste do mě strčit?“ zeptá se jakoby nic.
A tak jo. Sjedeme po zadku ze závěje a opřeme se do vozu. Silnice se mírně svažuje, tak to jde. Motor nakonec opravdu naskočí.
Pan Bažant zastaví, zase vystoupí a řekne:
„A teď ti ty uši natáhnu, uličníku, abys věděl, že na auta se sníh nehází!“
Dám se do běhu a on za mnou. Zase je mi ho trochu líto, že mě nemůže chytit a natáhnout mi uši jako prak. Docela by mě zajímalo, jak by to udělal.
Když se pan Bažant vrátí k autu, je motor tichý jako zimní les.
Tentokrát se rozhodne, že si pomůže sám. Nakonec, silnice jde v těch místech už dost z kopce. Otevřeným okénkem uchopí volant a opře se do vozu. Ale ouha! Trabant se rozjede a panu Bažantovi se nedaří ho zastavit, ani do něj naskočit.
A já už radši skončím, aby těch slov nebylo moc, a zbytek vám nakreslím:

Dobře mu tak. Nebo ne?

(Pozn.: Obrázky autora textu)
***