Milé povídání a samozřejmě i trefné obrázky nejen o nepodařené prezenci, ale i o naprosto výjimečném případu, kdy šplhounství, které často leze na nervy i samotným kantorům, bylo po zásluze potrestáno. Připomnělo mi to podobnou anekdotu prý z jednoho sousedního hlavního města a snad se na mě při Vaší pohodovosti, toleranci a nadhledu nebudete zlobit, když ji sem, veden snahou o pobavení neznalých, přidám.

To na začátku první třídy tam učitel čte seznam žáčků a každý jmenovaný vstane a ukáže se ostatním.

“Mustafa El Ekh Zeri.“ - “Zde.“

„Achmed El Cabul.“ - “Zde.“

“Kadir Sel Ohlmi.“ - “Zde.“

„Mi Cha Elma Yer.“ - Ticho...

„Mi Cha Elma Yer.“ Nikdo se nehlásí...

„Ješte jednou – Mi Cha Elma Yer!“

V zadní lavici vstane chlapeček:

„To bych mohl bejt asi já, ale čte se to Michael Mayer.“

Tak to je perfektní, díky moc.

Na brněnské stavárně bývali počátkem 80.let v každém 2.-3. kruhu tak 2-3 hostující studenti ze spřátelených arabských zemí. Obvykle to pro neočekávanou náročnost po roce sami vzdali a vrátili se k tatovi dom, nebo přestoupili na “speciální studium” na vojenské “Vazárně”. Do té doby nás všechny docela iritovali, protože požívali u vedení fakulty lepší vstřícností než my, a nám dávali najevo, že ve všem jsou něco víc než my, což v materiální rovině dokazovali mnoha zelenými americkými papírky, na které jako vodník na pentličky na vrbě lákali a sváděli naše holky a v sobotu jezdili na nákupy skrz pro nás neprostupnou Železnou oponu do Vídně, kam jsme my nedokoukli ani dalekohledem.

Jeden nekorektní a svérázný docent takhle na začátku semestru předčítal na cvikách prezenčku, samá česká a slovenská jména, sem tam nějaké to příjmení německého nebo ruského původu a jinak už žádná jiná. Dojel na konec, rychle to přejel zrakem ještě jednou, pak se dlouze rozhlédnul po třídě a pro jistotu se ještě zeptal: “Tady žádná nafta?”

Tak to je dobré. U nás jich také pár bylo, ale přímo se mnou do kruhu chodil jen Rus a Bulhar a ti byli v pohodě. I když občas ta větší vstřícnost tam tské byla - zejména k Rusovi, ale objektivně musím říct, že jemu to příjemné nebylo.

Miloval jsem šplhouny, svým žvaněním krásně zkracovali hodiny.

Vašek

To máš pravdu, Vašku, také jsem to tak měl.

Pobavilo!

Typického mazánka jsem na žádném typu školy nezažil. Ale humoru, tak toho jbylo požehnaně - v lavicích, na brigádách, na výletech nebo při jiných akcích.

Ale jedno je pro mne zcela nezapomenutelné. Na gymnáziu jsme měli specialistku na přeřeky - pokaždé při zkoušení před tabulí zkomolila kdeco. Přiznám se, že celá třída vždycky náramně ožila, když z úst profesora zaznělo její jméno jakožto pozvánka před tabuli ke zkoušení. Ona ale měla naštěstí velký smysl pro humor, což tu situaci ještě více umocnilo k pobavení nás všech, včetně zkoušejícího pedagoga.

Jakýsi typ odrostlejšího mazánka jsem poznal až na VŠ v našem kruhu. On, zřejmě si vědom svých nepříliš vysokých studijních předpokladů, zvolil aspoň lehkou podlézavost vůči pedagogům. Ne že by si tím získal jejich přízeň, ale možná aspoň trochu benevolence. Horší však bylo, že pro jeho - všem známou - vysokou politickou angažovanost jsme se od něj raději drželi dál, neboť v té době většina z nás moc dobře znala rizika, která tehdy od takových mohla hrozit.

Přeji Vám, Miroslave, krásný víkend .

Děkuji moc za návštěvu a milý a zajímavý komentář, Pavle. Já si vzpomínám, jak jsme ve čtvrťáku měli vědecký komunismus a referát měl ten Rus, jak jsem ho v diskuzi zmínil. On mu to někdo napsal a jemu se to ani nedařilo pořádně přečíst. Asistent měl hlavu v dlaních a pak se jo zeptal odkud je. Když se dozvěděl že že SSSR, tak referát vychválil. Tomu Rusovi (jmenoval se také Pavel) to bylo trapné a omlouval se nám. Přeji Vám, Pavle, také krásný víkend.

Pobavilo ma to, príjemné čítanie, dobieham zameškané blogy. A milý roztržitý profesor. My sme mali jedného super na výške, výborný chlap po revolúcii sa stal rektorom. Učil nás financie, a naučil ma ich dobre. Hovorieval, viete ako Záhoráci falšujú peniaze? Preškrtávajú na 1000 korunách nuly.

Moc děkuji za návštěvu a humorný komentář.

Hezké, Mirku! Přidávám také historku ze školy: Spolužák počítal u tabule příklad, já jsem seděl v aule asi v sedmé řadě a četl jsem si něco pod lavicí, když najednou slyším zvolání od katedry "Málo!" Tak jsem vyrazil pomoct kamarádovi. Profesor byl v šoku a říká "Co Vy tady chcete?" Myslel jsem si, že jsem se přeslechl, tak jsem vzal okamžitě zpátečku. Jak jsem nesledoval tabuli, tak jsem nevěděl, že to kamarád spočítal špatně a výsledné číslo bylo moc nízké a profesor mu proto oponoval. Zase jsem pokračoval v četbě, když za chvíli opět: "Málo!" Tak jsem znovu vstal a šel k tabuli. Profesor opět: "Co Vy tady?" To už aula burácela smíchy. Když jsem se otočil, že zase rychle zmizím, tak profesor prohlásil: "No, když jste tedy tak aktivní, tak to za kolegu dopočítejte!"

Tak to je moc hezká příhoda, Petře. Přeji hezké dny.

Miroslave, to jsou moc krásné vzpomínky ze studentských let. A jako vždy skvělé portréty!My jsme ve škole neměli „černochy", ale několik maďarských Slováků nebo slovenských Maďarů. Patřili mezi nejlepší studenty, možná proto, že sedávali v posluchárně pravidelně v první řadě. Chytrý způsob, jak se dostat jako první k informacím.

Srdečně zdravím do P.

Srdečně Tě zdravím, Tomáši a moc Ti děkuji za milá slova. S námi chodil také jeden slovenský Maďar. Já jsem se s ním dost kamarádil. On se jmenoval Bugyi a vždycky jsme se smáli, když ho na vojenské přípravě jeden podplukovník četl Bugý-y (místo Budi). Škoda, že nejde písmem zachytit tu jeho dikci. Přeji krásnou neděli.

p.s. Když je něco dokonalé, není třeba víc co dodávat

Já Ti moc děkuji, Viléme a přeji krásnou neděli.

Zdravím na dálku a opět jsem se pobavil a zasmál.

Marně jsem vzpomínal zda jsme měli ve třídě někdy nějakého "Mazánka", ale ať dělám, co dělám, na nikoho takového jsem si nevzpomněl. Nějakou dobu jsem seděl na základce se synem ředitele školy a ke ctí jeho, učitelů i jeho tatínka, musím konstatovat, že nikdy žádných výhod nepo

žíval a od třídního jsme na Bielikově chatě dostali oba dvě pořádné facky z každé strany a ani jsme nemukli. 🤭😄

Rovněž Vás srdečně zdravím a děkuji za milý komentář. Já jsem také chodil do třídy se synem profesora. Kdysi jsem napsal blog o tom, jak on vypáčil piano a jeho otec si myslel, že jsem to udělal já. Sliboval, že to hovado nekulturní, které to piano vypáčilo dostane z ústavu. Syn se mu přiznal a nám pak odpadla hodina, protože profesor se styděl přijít. Svého syna pochopitelně vyloučit nenechal.