Tři Afričané a nevděčný pan profesor

Začnu dnes jednou starou anekdotou, kterou mi kdysi řekl můj oblíbený šéf. Váhal jsem, ale jelikož i pan Izer často používá hodně staré vtipy, řekl jsem si – nakonec, proč ne. Navíc ta anekdota trochu souvisí s tím, co bude dál.

Tedy, jestlipak dáte dohromady německou větu, kde zazní české slovo „pivovar“?
Není to těžké: „Pepi, wo warst du?“ (Pepi, kde jsi byl?).
A teď těžší úkol – německá věta, kde zazní slovo „čvančara“?
Inu: „Čvančara, wo warst du?“
***
Stařičký pan profesor (no, on možná není tak stařičký, ale nám tak připadá) si nasadí brýle a pohlédne do prezenční listiny.
Jo, je to ten, který nám tuhle řekl, že jsme všichni fušeři, ale máme štěstí, protože Československo je ráj fušerů. A ještě dříve řekl: „Ve třetím ročníku vás vyhoděj, no to určitě!!“
Vždycky, když pana profesora vidím, vzpomenu si na takový plakát, který byl rozvěšen ve všech budovách fakulty a shrnoval takové desatero nového studenta. Jeden z bodů říkal: „Student nesmí v pedagogovi vidět člověka, který ho chce vyřadit ze studia.“ Kdosi přeškrtl slovo „nesmí“ a nahradil ho slovem „musí“.
Teď se pan profesor dívá do prezenční listiny a unaveným hlasem řekne:
„Tak kdo tu je, kdo tu není, Ambler“
„Zde“
„Buro“ – žádná odpověď.
„Burio“ – žádná odpověď.
Už trochu podrážděně: „Ouba“. Opět se nikdo neozve.
„Ti černoši chybí?“ zeptá se pan profesor.

My se dusíme smíchy, protože žádní černoši v našem kroužku nejsou. Na začátku s námi chodil Kumalo Owini, ale ten někam přestoupil.
V každém kolektivu je nějaký ten Celestýn – obvykle sedí v první lavici a je nejlepší ze třídy. A také mazánek paní učitelky, tedy obecně pedagoga. Pokud znáte skvělé knížky o malém Mikulášovi od pánů Sempého a Goscinnyho, tak víte, o čem mluvím.
Náš Celestýn už startuje a snaživě panu profesorovi vysvětluje, že se o žádné černochy nejedná a že ta jména mají být správně Burč, Buřič a Čuba a že za všechno může nedokonalý tisk jehličkové tiskárny, bez diakritiky, kde navíc „C“ vypadá jako „O“.
Teda zvlášť pokud někdo blbě vidí a navíc si nepamatuje, koho učí, napadne mě. A něco podobného si nejspíš pomyslí i pan profesor, protože se tváří velmi rozladěně. Místo pochvaly, kterou čeká Celestýn, se ho přísně zeptá:
„A vy jste kdo?“
„Čvančara, pane profesore.“
„Tak tu hned zůstaňte. Uvidíme, jak vám půjde důkaz epsilon delta, když jste tak informovaný. A dáme se nějakou složitější funkci.“
***
Tak to vidíš, Celestýn, kdybys nebyl blbej, mohli jsme mu potvrdit, že ti neexistující černoši fakt chybí a byl by klid. Ostatně, dnes už těm třem stejně nikdo neřekne jinak než Buro, Burio a Ouba nebo prostě „černoši“. A tys nemusel dostat mínus. To víš, nevděk světem vládne.
***
Pozn.: Kresba autor textu
***