Ti Francouzové to vzali poněkud na lehkou váhu

Pardon pane, ale neračte být náhodou pan, pardon, soudruh Vasil Bil’ak z vlády? Samozřejmě, že to byl on.

Osmdesátá léta, Valdštejnská jízdárna, Výstava francouzského umění. Díla jsou zapůjčena přímo z Paříže. Je všední den dopoledne, moc lidí tam není. Vlastně jen já s kamarádem Iljou a takový drobný mužík v černém kabátě. Přistupuje, odstupuje a pozorně si obrazy prohlíží.
„Hele zeptáme se ho: neračte být pan, pardon, soudruh Biľak z vlády?“ řeknu Iljovi a zasmějeme se. Po chvíli do mě Ilja strčí: „Člověče, je to opravdu on, koukni na tu gorilu za ním.“

Inu, byl to opravdu on. Později jsem se dočetl, že pan, pardon, soudruh Biľak se o výtvarné umění opravdu zajímal.
Večer se ptám svého souseda, pana doktora Krůty, jak se mu výstava líbila.
„Ti Francouzové to vzali poněkud na lehkou váhu,“ odpoví starý právník. A já nevím, co tím myslí. Ale on už odchází a je slyšet jen jeho věčné „hmmm, hmmm“. On ale v mysli jistě slyší nějakou krásnou operní árii. Operu totiž miluje.
***
Za francouzským uměním ovšem nemusíme jen do Paříže.
„Francouzská sbírka“ Národní galerie – která nedávno oslavila 100 let – je impozantní. Československý stát uskutečnil, pod záštitou TGM, velkorysý nákup francouzského umění v roce 1923. Tím byla zmaterializována tradiční zdejší kulturní frankofilie. Základ sbírky vznikl odkupem děl, která byla součástí výstavy Francouzské umění 19. a 20. Století, konané v Obecním domě. Následně došlo k doplnění akvizicí přímo ve Francii komisí, vedenou Vincencem Kramářem a V. V. Štechem.
***
Sbírka byla dříve v Arcibiskupském paláci a nyní ji můžeme shlédnout ve Veletržním paláci. Je součástí expozice „První republika“ a „Umění dlouhého století.“
A já vám teď představím svá tři oblíbená díla.
***
Obraz „Bonjour Monsieur Gauguin“ byl zakoupen jako poslední z celé sbírky v roce 1937. Jeho autorem je samozřejmě Paul Gauguin (1843 – 1903). Původně úspěšný úředník u bankovního makléře, se po krachu na burze rozhodl živit jako malíř. Já se mu nedivím, protože si neumím představit nic méně přitažlivého, než práci na burze. Obraz vznikl roku 1889, ještě před autorovým odjezdem na Tahiti.

Gauguinovi je připisován krásný citát „zavírám oči, abych viděl“.
V popředí fotografie obrazu vidíme bronzovou plastiku Edgara Degase „Tanečnice, velká arabeska“

Od Augusta Renoira (1841 – 1919) tu máme jeden obraz, ale ten stojí za to.

Obraz „Milenci“ z roku 1875 byl zakoupen v roce 1923.
Ve skvělém absolventském filmu Jiřího Menzela „Umřel nám pan Foerster“ říká Bohuš Záhorský: „Víte kdo byl Renoir? To byl francouzský malíř. Byl to mrzák, měl revmatizmus a maloval teplo, které tolik potřeboval. Vozili ho na vozíku pro mrzáky a štětec mu přivazovali k prstům, aby mohl malovat. Hezké holky maloval a stromy ve slunci.“ Co dodat?

V popředí si všimněme bronzové plastiky Augusta Rodina (1840 – 1917) „Iris, poselkyně bohů“.

Na konec jsem si nechal svůj nejoblíbenější obraz „Přístav v Honfleur“, který byl zakoupen v témže roce 1923. Jeho autorem je pointilista Georges Seurat (1859 – 1891).

Barvy nemíchal na paletě, nanášel bodovými dotyky štětce na plátno čisté tóny, přičemž využíval systém komplementárních barev. Výsledný odstín tak vznikne až v oku pozorovatele.

Obraz se mi líbí natolik, že jsem si kdysi namaloval jeho (samozřejmě trochu volnou) kopii. Tak vám ji zde také ukáži:

Do galerie chodím hodně často, jsa členem „klubu přátel“. Při východu z expozice „První republika“ se vždy zastavím před texty našich předních umělců, vztahujících se k událostem První světové války.
Nejsilněji na mě působí úryvek z dopisu skvělého sochaře Bohumila Kafky z 27.7.1914.
Dovolím si ho na závěr ocitovat, jako memento všem, kdo věří, že válečné šílenství, násilí, nenávist a zabíjení jsou řešením - čeho vlastně?
„Cesta v noci byla ovšem děsná, spousta lidí špinavých a otrhaných, řev, chlast, smutek a rezignace narukujících, pláč a nářek žen při loučení na každé stanici, vlaky dlouhé, natřískané samými narukujícími. – Je tu hotová panika a lidé jsou zoufale smutní při vzpomínce, jak obratem několika hodin jsou existenčně zničeni a postaveni před příšeru války.“
Tohle opravdu chceme?

Pozn.: Foto i kresby autora textu
Pozn.2: Některé informace dle informačních panelů NG
***
Jeff Christie: „The war was over and somebody said we’d won,
But I was too young to know all the demage that was done.“