Strejda Brežněv

Něco jsem se tuhle dozvěděl o Lojzovi. A tak jsem si vzpomněl na takovou drobnou příhodu, která s tím ovšem nijak nesouvisí.

Vejdu do Lojzovy kanceláře. Jsou to ty poslední dveře vlevo, před Konstrukcí. Lojza zvedne hlavu ze stolu, ale když vidí, že jsem to jenom já, zase ji složí zpátky.
Na zdi má novou fotografii. Zarámovanou a barevnou. Je na ní březový háj, který se již zbarvuje s podzimem do teplých barev.

Pod jedním stromem je dřevěný stolek a za ním sedí – Brežněv!
Má na sobě modré tepláky, v ruce cigaretu a na rtech úsměv. Před ním půllitr piva.
(nějak takhle:)

„Co blbneš?“ rozesměju se.
„Co?“ zívne Lojza. Sleduje můj pohled. „A ták - to je můj strejda.“
„Dělej si srandu z někoho jinýho,“ řeknu se smíchem. „To je největší přítel československého lidu, soudruh Leonid Iljič Brežněv. Ledaže by byl tvůj strejda právě on, o čemž ovšem silně pochybuju.“
Lojza se zakloní v židli, položí nohy na stůl, složí ruce za hlavou a poučí mě: „Každej člověk na světě má svého dvojníka, kterej je mu k nerozeznání podobnej. Tos nevěděl? To je vědecky dokázaný, kamaráde.“
„Jediný, co je vědecky dokázaný,“ řeknu já, „ je to, že každej vrchní je slávista. Nic jinýho.“
***
Tak kdo je to vlastně na té fotografii? Já teď fakt nevím...
(Pozn.: Kresby autor)